Článek
Nebyla náhoda, že více než tři stovky diváků zhlédly film v příšeří zahrady lidické galerie v noci z 9. na 10 června. V roce 1942 to byla přesně ta noc, kdy byla obec obsazena německými vojáky. Právě tato okolnost a také přítomnost očitých svědků tehdejších událostí umocňovaly emoce z promítání.
To potvrdili i někteří přítomní. „Osud a příběh Lidic pro mě byl hodně dojemný. Když ve filmu vojáci stříleli do mužů, představoval jsem si tam svého tátu. Když byly záběry na ženu kojící dítě v budově reálného gymnázia v Kladně, kam je Němci převezli, tak jsem si říkal, že takhle to mohlo být tenkrát se mnou. To pro mě bylo hodně dojemné,“ přiznal Pavel Horešovský, který je jedním z lidických dětí. V době vyhlazení Lidic byl ještě kojencem a vše zná až z vyprávění.
Mnozí lidé byli z filmu trochu rozpačití. „Film jako takový se mi líbil, určitě diváky zaujme, ale některé reálie neseděly. Realita byla jiná, než tomu bylo ve filmu, což může hodně zkreslit pohled na celou událost,“ podotkla jedna z lidických obyvatelek, která film viděla a současně zná z vyprávění příběhy skutečných lidí. Ukázala tím na velikou citlivost místních obyvatel na jakékoli zmínky o jejich historii.
To potvrdil i Pavel Horešovský. „Pocity z toho mám tak půl na půl. „Části skutečného příběhu byly dojemné, ale jinak byl film příliš postavený na věznění jednoho člověka a něco muselo být hodně přizpůsobené a změněné. To se mi moc nezdálo,“ řekl Právu Pavel Horešovský.
Pieta v sobotu
V sobotu dopoledne se uskuteční pietní akt pokládání věnců u společného hrobu lidických mužů. Před polednem má být zahájena tradiční přehlídka dětských pěveckých sborů z celé republiky pod názvem Světlo za Lidice s účastí Anety Langerové.
Důvodem pro vyhlazení Lidic, kde tehdy žilo 503 obyvatel, se stala domnělá souvislost jednoho z lidických občanů s atentátem na říšského protektora Reinharda Heydricha 27. května 1942. Přímo v obci bylo 10. června zastřeleno 173 lidických mužů, dalších 26 mužů a žen z Lidic zastřelili Němci v pražských Kobylisích.
Věznění v koncentračních táborech nepřežilo 53 lidických žen, v deportačním táboře v polském Chelmnu v plynu zahynulo 82 lidických dětí. Po osvobození se do obce postupně vrátilo 143 lidických žen a 17 lidických dětí.