„Je pravda, že stávku z jiného důvodu, než je nedohoda se zaměstnavatelem, zákon nezná. Na druhou stranu většina právních názorů vychází z toho, že není nezákonná a to podle principu, co není zakázáno, je povoleno,“ shrnul pro Právo člen legislativní rady vlády a děkan Právnické fakulty University Karlovy v Praze Aleš Gerloch.Rovněž soudní výroky, obsažené v judikátech, ukazují, že stávka mimo kolektivní vyjednávání není protizákonná, i když ji žádný speciální zákon nevymezuje.

Podle něho ovšem už protest ve formě blokády, například silnic, by byl za hranou zákona, neboť by omezoval jiná práva a blokáda by třeba mohla znemožnit průjezd záchranných složek a vést třeba k úmrtí pacienta.

Z jeho výkladu pro Právo jinými slovy vyplynulo: když řidič autobusu v rámci politické stávky vyhlášené odbory nenastoupí do práce a s autobusem nevyjede, není to důvod k postihům; jestliže však s autobusem nebo pomocí jiných prostředků, zablokuje například Jižní spojku v Praze, může se dostat do vážné kolize se zákonem a být hnán k odpovědnosti v občanském i trestně právním řízení.

Blokáda je už nelegální

„Kromě stávky v kolektivním vyjednávání jsou možné i jiné stávky, například na ochranu hospodářských a sociálních zájmů, i když pro ně není žádná zákonná úprava. Samotná stávka tedy nelegální není, nicméně blokády již nelegální jsou,“ řekl Právu Jan Wintr z Právnické fakulty UK.

„Na druhou stranu by stávka neměla přesahovat tento zákonný rámec přerušení nebo zastavení práce, tedy že ti, kteří se stávky účastní, se budou aktivně snažit bránit ostatním ve výkonu své práce nebo jakékoli jiné činnosti,“ uvedl advokát Jan Krabec. Také shromáždění například na místě důležitého dopravního uzlu je podle něj překročení práva.

„Shromáždění, které by se konalo v místě, kde by nutné omezení dopravy a zásobování způsobilo závažný rozpor se zájmem obyvatelstva, je možné zakázat,“ domnívá se právník s tím, že by pak takové shromáždění mohlo být rozpuštěno.

K zodpovědnosti by pode něj mohli být volány odbory i konkrétní lidé, kteří by se takového shromáždění zúčastnili. Krabec uvedl, že podobné akce nemohou podle zákona sloužit jako důvod absence v práci pro ty, kteří se v důsledku stávky nedostanou do práce. Proto by se do zaměstnání měli snažit dostat všemi možnými prostředky i v případě, že je to bude stát víc peněz. Pokud jim přesto bude znemožněno přijít včas do zaměstnání, měli by o tom alespoň předem informovat zaměstnavatele. [celá zpráva]

Soudci a policisté mohou jen formálně

V Listině se praví, že právo na stávku nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů, rovněž je omezeno zaměstnancům státní správy a samosprávy ve funkcích vymezených zákonem (jedná se o řídí funkce, pozn. red.) a osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví.

Jak se ukazuje, zákon víceméně počítá jen s tím, že se stávkuje proto, že se odbory nedohodly se zaměstnavatelem v rámci kolektivního vyjednávání, takže tento stav popisuje celkem jasně, ale příliš není připraven na to, že odbory takto masivně jako nyní půjdou přímo proti vládě.

Sto metrů kolem Parlamentu je chráněná zóna

Odstavec 4 Listina základních práv a svobod, přijaté z 16. prosince 1992, zakládá na ústavní rovině právo na stávku. Jediným souvisejícím zákonem ke stávce je ale jen zákon o kolektivním vyjednávání, který ovšem upravuje stávku jen za předpokladu, že se strany ve sporech z uzavření kolektivní smlouvy nedohodly. Možnost stávkovat za jiných podmínek je tak nutné dovozovat přímo z Listiny.

Co se týče demonstrací, tedy právo na shromažďování, rovněž zaručuje lidem Listina základních práv a svobod. Orgány veřejné moci nemají právo na to, aby vydávaly či nevydávaly povolení k demonstraci, mohou však vyžadovat oznamování. Zároveň z Listiny vyplývá, že konání shromáždění je zakázáno v okruhu sta metrů od budovy či místa, kde zasedá Parlament či Ústavní soud.