Politickým důvodem bylo svázat zejména Věci veřejné se zákony a vládou, aby se jasně vyjádřily, nehrály roli „opozice v koalici“ a ODSTOP 09 nevydíraly. Teď se ale ukazuje, že vláda, jejíž členové o sobě mluví jako o „reformních bourácích“, se tohoto gesta tak trochu zalekla. Regulérní hlasování o důvěře spojené se zákonem nebo zákony, jak ho předepisuje ústava, nejspíš nebude.

Důvod je prostý: při nápaditosti a dobré kondici opozice by soc. dem. a komunisté mohli obstrukcemi vládu položit, i když nemají většinu. Fígl totiž spočívá v tom, že pokud vláda spojí svou důvěru s nějakým zákonem, musí ho Sněmovna schválit do tří měsíců. A do takového rizika se koalici příliš nechce. Na dotaz Práva to včera připustil premiér Petr Nečas (ODS).

„Já bych se toho nebál, ale je třeba zvážit plusy s mínusy tohoto řešení a dohodnout se v koalici, jak budeme postupovat,“ řekl premiér. „Nechci opozici nic podsouvat, ale spojení určitého zákona s důvěrou ji může vést k brutálním obstrukcím motivovaným shozením vlády,“ prohlásil premiér.

Podle Nečase připadá v úvahu i možnost, že vláda představí poslancům reformní zákony a pak, třeba v průběhu jejich projednávání, nebo po něm, požádá o vyslovení důvěry, aniž by ji ovšem se zákony spojovala.
V tomto případě o žádné lhůty neběží, poslanci se mohou na adresu vlády vypovídat, jak chtějí, a pak hlasují o důvěře. K té přitom vládě stačí nadpoloviční většina hlasů přítomných poslanců.

Stačila by pouhá politická deklarace?

Třetí možností je podle premiéra jakási politická deklarace. „Vláda prostě řekne, že pokud Sněmovna neschválí reformní zákony, podá demisi,“ popsal situaci Nečas. Nechtěl ale říci, zda zvolí koalice právě tuto formu otestování si své síly. „Každá z možností má svůj půvab,“ poznamenal premiér s tím, že zmíněná politická deklarace je v jeho rukách. „Když podá demisi premiér, padá celá vláda,“ připomněl Nečas ústavní postup.

Právě s touto alternativou ale počítá třeba ministr spravedlnosti a místopředseda ODS Jiří Pospíšil. „Spojení reformních zákonů s důvěrou bude mít spíš politický význam, tedy když ty zákony neprojdou, tak to bude signál – alespoň pro ODS – že v takové koalici nelze dál fungovat,“ řekl Právu Pospíšil.

Opatrně dodal: „Nedomnívám se, že by mělo dojít k využití ústavního institutu, že když do určité doby není schválen zákon, je to vnímáno jako vyslovení nedůvěry vládě.“
Pospíšil tvrdí, že vládě jde o přijetí kvalitních zákonů.

„Podstatné je, že se ukáže, zda je v parlamentu reformní většina. A to je podle mě klíčový obsah tohoto poselství. To už je dost bourácké, ne?“ poznamenal ministr. Fakt, že vládě podle všeho jde jen o hru s hlasováním o důvěře a že koalice nejspíš nevsadí na nejistou kartu, naznačil i navržený program červnové schůze dolní komory. Začíná příští úterý. Jsou v něm zařazeny téměř všechny reformní zákony. O veřejných zakázkách, DPH, sociální a zdravotní zákony. Ani u jednoho však není zmínka, že jde o zákon spojený s hlasování o důvěře.

Například předseda VV Radek John několikrát zopakoval, že chtějí – pro véčka klíčový – zákon o veřejných zakázkách spojit s důvěrou vládě, a tím zajistit jeho schválení, na což jim další členové koalice nedávno přikyvovali. Podle ústavních právníků by přitom vláda měla hned na začátku legislativního kolečka oznámit, pokud by se rozhodla spojit určitý zákon s důvěrou. Neboli poslanci by od samého počátku měli vědět, že toto je zákon, se kterým kabinet spojuje svou existenci.

„Když se vláda rozhodne spojit otázku důvěry s konkrétním vládním návrhem zákona, tak by to mělo být už v okamžiku, kdy ho předkládá. Tedy, když tento návrh přijde (z vlády) do Sněmovny, mělo by to být uvedeno,“ řekl Právu profesor katedry ústavního práva Právnické fakulty UK Aleš Gerloch.

Nečas nechtěl názor odborníků komentovat s argumentem, že když se sejdou tři právníci, mají čtyři názory. Připustil však, že právě touto cestou se dosud žádná česká vláda nevydala, a tudíž není žádná zvyklost. Podle Gerlocha to ale nic nemění na tom, že by mohl takový způsob hlasování o důvěře skončit na stole Ústavního soudu.