Vždyť i Izrael už toká na Sýrii, Káddáfí v Libyi seká latinu a reformní Írán říká "ne" konzervativcům. To jen Sir David King, poradce britského premiéra pro vědu, má jiné starosti: "Politika Spojených států v otázce klimatu je pro Zemi nebezpečnější než terorismus," řekl americkému týdeníku Science.

Také české ministerstvo obrany má jiné starosti: šéf naší diplomacie Cyril Svoboda letí pozítří do Bagdádu. A ač ho ministr obrany Kostelka varoval, že tam panuje "složitá bezpečnostní situace" a že letadlo není příliš chráněno proti útokům, Svoboda přesto poletí. A "přibalí" s sebou i nového velvyslance USA v Česku Williama Cabanisse. A také prý nechá doma v hangáru Tu-154, bezbranné jako kuře, a riskne doletět s vládním challengerem. Ten má totiž kratší přistávací dráhu a teroristé tak asi nestihnou ani zamířit.

Najisto klidný let před pravděpodobně klidným přistáním mohou oba pánové vyplnit hovorem nad různými aktuálními tématy. Lidovecké ucho bývalého předsedy KDU-ČSL bude možná potěšeno, že konzervativec Cabaniss léta bojuje za "právo na život" prosazováním zákazu potratů. A kupodivu i podporou - trestu smrti. Velvyslancův pevný názor, že je třeba snižovat daně a škrtat sociální výdaje, by asi ve vládě potěšil kdekoho.

A tak při dlouhém letu bude možné domluvit, jak přesně chce Cabaniss ze své pražské rezidence naplnit svůj slib, že Česku hodlá pomoci s vykořeňováním korupce, se zvýšením fiskální disciplíny a s posílením práva. To bude zvláště zajímavé poté, co byl jeho přítel Georg W. Bush doma zostuzen, že polevil v boji proti korupčním praktikám v ekonomice (Enron a spol). Stalo se tak - pravil prý sám Bush - kvůli odporu "lidí z velkých firem", kteří financují republikány. I ta americká pomoc v úsilí o naši fiskální disciplínu je zajímavá, řekl-li viceprezident Dick Cheney, že - "na deficitu nezáleží"!

Tak alespoň nyní pro televizi CBS a týdeník Time tlumočil slova svého někdejšího šéfa a "vicecešéfa" bývalý ministr financí USA Paul O"Neill. A měl co říci i k Iráku svědectvím, že o svržení Saddáma Husajna bylo rozhodnuto v Bílém domě už před 11. zářím 2001. A že žádné "skutečné důkazy" o nebezpečných zbraních nebyly před ilegálním útokem na Irák po ruce (a starý šrot objevený Dány je nenahradí). Saddám Husajn dostal teď aspoň status válečného zajatce. Měl by ho dostat i kdekým ponižovaný mezinárodní právní řád.

Tolik pro připomenutí těm, kteří nám v České republice chtějí pomoci "posilovat právo".

Ale kvůli subtilním úvahám o rozmetané pavučině mezinárodního práva či o potratech Svoboda s Cabanissem do Iráku nepoletí. Nový ambasador je již druhým byznysmenem, kterého Bushova dynastie - po Craigu Stapletonovi - do Prahy poslala. A první muž Černínského paláce se jistě kojí nadějí, že si poveze mocného přímluvce českých firem ve strkanici iráckého klondajku. To by v tom byl čert, aby si namastily kapsu povýtce firmy americké a z nich zvláště Halliburton. Jenom proto, že USA nesly hlavní tíhu invaze a jmenované firmě (Halliburtonu, ne USA) šéfoval do roku 2000 viceprezident Cheney? Vždyť jsme se tak snažili s "politickou podporou" agrese a několika uniformami v terénu!

Potíž je vlastně jediná: chystaná společná cesta Svobody a Cabanisse dále fakticky podporuje a ospravedlňuje právně i mravně neospravedlnitelné a politickou podporu nezasluhující. Když se o víkendu obyvatelům iráckého Amará místo požadované práce dostalo od policistů a britských vojáků smrtících kulek a ukázňujících obušků, Bushův exministr Paul O"Neill právě nahlas a kriticky uvažoval o "preventivním úderu" coby opravdu "velké změně". Neboť tato idea podle něj znamená, že "Spojené státy mají jednostranné právo udělat cokoli, k čemu se rozhodnou".

Jak si někdo může myslet, že se teď a právě takto rodí vskutku svobodnější a lepší svět?

PRÁVO 13. ledna