Navíc přes veřejné proklamace je vidět, že případné zavedení takového testování lidí přináší víc otázek než odpovědí. Naráží totiž na legislativní úskalí a není vyloučeno, zda by nešlo o protiústavní krok.

Jisté je tak pouze jedno: pomocí tajného nahrávání by politici chtěli zjišťovat, zda jsou lidé odolní vůči korupci. Další jistotou je pak fakt, že jedna taková zkouška spolehlivosti může přijít až na třicet tisíc korun, z čehož se některým politikům kroutí prsty. Koho by se ale zkoušky měly týkat a hlavně, kde by je prováděl, stále není jasné.

Naznačuje to i Analýza možnosti zavedení institutu zkoušky spolehlivosti pro další osoby působící v orgánech veřejné moci z dílny Kubiceho ministerstva vnitra. Vláda ji ve středu vzala na vědomí.

Právě tento dokument, který má Právo k dispozici, také nepřímo připouští, že vláda bude těžko hledat inspiraci v zahraničí. Všude tam, kde zkoušky spolehlivosti zavedli, se týkají pouze policejních složek. Tak tomu je od roku 2009 i v Česku.

TI: jsou důležitější věci, které by se měly zavést

I proto některé resorty, spolu třeba s prezidentskou kanceláří, Úřadem na ochranu osobních údajů, Svazem měst a obcí, většinou krajů a odbory rozšíření zkoušek na další osoby odmítají.

A záměru příliš netleská ani třeba odborník na korupci, bývalý policejní vyšetřovatel a bývalý šéf správní rady nevládní protikorupční organizace Transparency International Václav Láska.

„Nevidím v tom žádný samospásný prostředek, spíš jde o jakési zastrašení, ale takové zkoušky bych viděl jako bod dvacet v pořadí,“ řekl Právu s tím, že nyní pro zavedení zkoušek není. „Přičítají se jim přílišný význam, což tak není,“ poznamenal Láska.

Prověřovat i zákonodárce?

Vnitro navrhuje několik variant řešení, na koho by se měly zkoušky spolehlivosti vztahovat. Jednou z nich je, že by měly zůstat pouze pro policisty. Další z variant je zahrnout do nich také ministerské a další úředníky správních a územních orgánů, strážníky, osoby působící ve veřejném a soukromém vysokém školství, znalce, tlumočníky, exekutory. Třetí nejširší varianta pak počítá se zkouškami spolehlivosti také u ministrů, poslanců a senátorů.

„Je nepochybné, že zkoušky spolehlivosti představují jistý zásah do základních lidských práv zaručených Ústavou ČR,“ připouští vnitro s odkazem na různé nálezy Ústavního soudu. Navíc v případě zkoušek u policistů Kubicův úřad přiznává, že zatím neexistuje žádný analytický materiál, který by se zabýval tím, jak zkoušky fungují.

S mikrofonem za pasem

A jak by taková zkouška spolehlivosti podle vnitra mohla vypadat? Nastupuje zkoušející osoba vybavená nahrávacím zařízením a začne prověřovat potenciálního korupčníka. „Představme si, že existuje podezření, že úřednice rejstříkového soudu přijímá úplatky za rychlé zapsání společnosti do obchodního rejstříku,“ popisuje materiál modelovou situaci s tím, že zkoušející osoba v žádném případě nemůže navozovat protiprávní stav, třeba tím, že by nabízela úplatek.

Zkoušející osoba tedy požádá o zápis fiktivní společnosti. Během jednání s touto úřednicí může zkoušející dát neprovokativním způsobem najevo, že by měl velký zájem na rychlém vyřízení celé věci. Záleží pouze na ní, zda žadateli oznámí, že bude postupovat podle předpisů, a tudíž jeho žádost zařadí do databáze žádostí na konec, nebo zda projeví ochotu věc za úplatek urychlit,“ píše vnitro.

V druhém případě by osoba u zkoušky propadla a mohl by to být i důvod k výpovědi ze zaměstnání.

Vnitro: pouze plníme úkoly

Ovšem kdo by byl tou zkoušející osobou, není jisté. I tady jsou ve hře varianty počítající s policisty, pracovníky dosud neexistují Generální inspekce bezpečnostních sborů anebo s jakýmsi nezávislým úřadem podléhajícím třeba vládě.

Také v tomto případě ale předkladatelé analýzy připouštějí, že třeba v případě volených zástupců by mohl nastat problém. Jak zabránit tomu, aby si moc politici mezi sebou nevyřizovali účty prostřednictvím „zkoušejících agentů“? A také potrestání poslance či senátora, který neprošel zkouškou, by mohlo být zcela odlišné od jiných osob. Zatímco úředník by mohl přijít o práci, zákonodárce by měl pouze z ostudy kabát. Navrhovatelé totiž předpokládají, že by jeho prohřešek pouze zveřejnil parlamentní orgán.

I proto třeba vládní legislativci tvrdí, že z materiálu nelze relevantně posoudit obsah a z toho plynoucí důsledky jednotlivých variant. Vnitro se ale brání. „Nenavrhuje rozšíření okruhu osob, na které by se zkouška spolehlivosti vztahovala, ale pouze plníme úkol zadaný vládou ve strategii boje proti korupci, stejně jako závazek vyplývající z koaliční smlouvy a vládního programu,“ tvrdí.

Kubiceho úřad si dal čas do konce roku, kdy by měl vládě předložit věcný záměr zákona o zkouškách spolehlivosti. Teprve pak by mohl přijít na řadu návrh zákona. Pokud vůbec.

Testy neprošlo 10 procent nepoctivých policistů
Inspekce policie od roku 2009 do března letošního roku 94 zkoušek spolehlivosti, přičemž v deseti procentech policisté testem neprošli. Výsledkem bylo jejich trestní stíhání nebo kázeňský trest.
Testovat začali inspektoři kolegy v uniformách až od září 2009. Do té doby musela inspekce vyškolit své lidi a také vybavit pracoviště audio a videotechnikou. Každá zkouška musí totiž být zdokumentovaná.
Známý je případ třiačtyřicetiletého policisty z Domažlicka, kterého před dvěma týdny potrestal soud pětiletým zákazem práce u policie. Muž si totiž ponechal tašku s peněženkou, kterou mu předala jako nalezenou věc právě pracovnice inspekce v rámci zkoušky spolehlivosti.
Koncem loňského roku testem neprošel jiný policista z Karlovarska, který inspektora pokutoval za dopravní přestupek, avšak nevydal mu bloky, přestupek nezadokumentoval a peníze si nechal pro sebe.
Vnitro však přiznává, že nemá k dispozici žádnou analýzu, která by spolehlivě prokázala, jaký psychologický dopad zkoušky spolehlivosti na policisty mají. Náměstek ředitele policejní inspekce Petr Ruml tvrdí, že policisté ze strachu, že jsou sami zkoušeni, mnohem více hlásí svým nadřízeným případy, kdy se je někdo pokusil uplatit.