Článek
Podle poslaneckého návrhu by nadále neměl prezidenta volit parlament, ale lid. Poslanci si nepřejí změny v prezidentských pravomocích. Vypracovali už i věcný záměr zákona, takže celé projednávání by mohlo být rychlé. Na prezidenta by mohl kandidovat i ten, koho peticí podpoří aspoň 10 000 občanů.
Problémem však může být, že v ústavě ponechávají ustanovení, že prezident není z výkonu své funkce odpovědný. Ústava mu dnes zaručuje nejen trestní imunitu, ale plnou beztrestnost, a neodpovědnost nejen trestní, nýbrž i politickou, správní a přestupkovou. Podobně jako monarcha má být český prezident i nadále, až na teoretický případ velezrady, neodvolatelný.
Sama vláda přitom stále nedbá slov svého místopředsedy Pavla Rychetského. Ten po druhé neúspěšné volbě prezidenta správně tvrdil, že se musíme dále pokoušet o zvolení v parlamentu a zároveň pracovat na nové ústavní úpravě přímé volby. První cesta je ústavní povinností parlamentu, druhá je politickou povinností vlády.
Do změn ústavy se ale vládě nechce, i poslanecký návrh projednává teď v nejzazším možném termínu 30denní lhůty, v níž musí Sněmovně předložit své stanovisko k návrhu. Od října přitom ví, že i ODS je už pro přímou volbu. Přesto dosud neuložila místopředsedovi Rychetskému, aby jí návrh novely ústavy předložil. Nemůže se přitom vymlouvat na to, že návrh podali poslanci. To je jejich právo, vláda je povinna předkládat návrhy změn zákonů, přeje-li si to většina parlamentu. Chyba Sněmovny je snad jen v tom, že k tomu vládu formálně nevyzvala.
Přitom v lednu předložila vláda Sněmovně novelu ústavy měnící postavení soudce, spolu s novelou zákona o soudech. Tato změna ústavy je naléhavější než změna volby prezidenta. Státní správu soudů totiž potřebujeme, zatímco úřad prezidenta republiky nutný není. Většina občanů má ale zatím opačný názor než vláda (a já).
Vláda žádné kroky k vypracování svého návrhu na ústavní změnu volby prezidenta neučinila. Nečinností se vyhnula připomínkovému řízení a projednání v legislativní radě, a tím v odborné veřejnosti. Protože si však zítra nemůže dovolit poslanecký návrh nedoporučit, navrhne zřejmě jeho doplnění nikoliv po přezkoumání návrhu odbornou veřejností, nýbrž podle vlastních ústavněprávních schopností. Podle veřejných vyjádření Pavla Rychetského to však má být doplnění zásadní.
Odstranění feudálního ustanovení o prezidentově neodpovědnosti nijak nesouvisí se změnou způsobu jeho volby (Rychetský tvrdívá opak), nýbrž jen s jeho pravomocemi. Kdyby žádné samostatné pravomoce neměl a jednal jen na návrh jiných orgánů či kdyby k jeho rozhodnutí bylo třeba souhlasu vlády, nemusel by žádnou politickou odpovědnost mít. To se ale vláda navrhnout neodváží a jakýkoliv její návrh na úpravu odvolání prezidenta z úřadu vyvolá spory.
Ještě horší to bude s pravomocemi. Ve Sněmovně povstanou ti, kdo chtějí omezit právo udílet milost, snížit počet poslanců, reformovat volební systém či zrušit Senát. Ten se bude naopak brát za rozšíření své pravomoci. Džin bude z lahve vypuštěn. Na rozdíl od vlády postupovali zmínění poslanci, žádající jen minimální změnu, moudře.
Záchranou před nekonečnými polemikami je zvolení prezidenta ještě v parlamentu, a pak klidnější, třeba i dlouhá debata o smyslu prezidentského úřadu. Přímé volby prezidenta bychom se ale vzdát neměli, více rozvíjí demokracii než volba nepřímá.
Pokud ovšem během měsíců sporů o postavení prezidenta republiky nepřijdou občané na to, že podobně jako Senát je i prezidentův úřad v parlamentní demokracii zbytečný.
PRÁVO 11. února