Jsme v Buenos Aires. Krátká večeře po příletu na terase hotelu nad hlavní ulicí města ve velmi přívětivém teple začínala v naše dvě hodiny ráno. Moje manželka to zvládala velmi dobře, já moc ne. Časový posun pět hodin je komplikací, i dnešní ráno jsem byl příliš brzy vzhůru.

Buenos Aires má tři milióny obyvatel, ale v aglomeraci hlavního města žije 18 miliónů lidí, což je téměř polovina obyvatel Argentiny. Buenos Aires, resp. jeho centrální část, kterou jsme viděli, je krásné, vyspělé, bohaté a moderní město, které na první pohled s nějakým „rozvojovým“ světem nemá nic společného. Je to jedno ze světových sebevědomých velkoměst. Před 17 lety se mi zdálo být nečekaně evropské a teď se můj tehdejší pocit potvrdil. Argentinci jsou elegantní a mimořádně dobře oblečení.

Do druhého dne cesty je zkoncentrováno „jádro“ politické části naší návštěvy Argentiny – jednání s prezidentkou Kirchnerovou a návštěva nejdůležitějších institucí hlavního města země.

Cristina Fernández de Kirchner je – jak jsem se mohl přesvědčit před rokem v Madridu na summitu EU-Latinská Amerika – velmi živá, aktivní a sebevědomá prezidentka, která se v politice pohybuje už řadu let. Nikoli poprvé se v Argentině – před ní si to už vyzkoušela Isabela, manželka Juana Perona – stala prezidentkou manželka bývalého prezidenta. Ten už se v roce 2007 rozhodl nekandidovat a jeho žena volby přesvědčivě vyhrála.

Politicky je z mého pohledu výrazně nalevo, vztahy s opozicí má velmi napjaté, a proto často vládne – při obcházení parlamentu – prezidentskými dekrety. Parlament odmítl její rozpočet na rok 2011, a proto i letos platí rozpočet roku loňského, což v praxi vyvolává mnoho problémů. Na jednání v Prezidentském paláci a na slavnostním obědě v paláci San Martin se ukázalo, že je paní prezidentka velmi prakticky uvažující politička.

Diskutovali jsme o bilaterálních otázkách, ale i o vztahu Evropské unie a MERCOSURu a o dnešních problémech Evropské unie. Argentina si prožila svou měnovou krizi a paní prezidentka velmi dobře ví, že svázat měny pevným kurzem je velkým omylem. I v tom jsme si rozuměli.

Svůj dnešní program jsem zahájil vystoupením na česko-argentinském podnikatelském semináři (kterého se účastní i skupina českých podnikatelů, která mne doprovází), protože – ač argentinská ekonomika rychle roste (v roce 2010 o 8,5%) – náš vzájemný obchod příliš velký není. Přispívá k tomu téměř merkantilistická politika Argentiny, její relativní ekonomická uzavřenost, omezování dovozů a velmi nestandardní formy podpory domácí produkce pro domácí spotřebu. My to sice z komunismu známe, ale nikdo si už u nás nedovede představit, že by bylo možné masivně uplatňovat systém dovozních licencí. To dnes komplikuje vztahy Argentiny nejen s námi, ale i s celou EU.

Dopoledne rovněž proběhla moje přednáška na univerzitě Torcuato Di Tella na téma globálního oteplování, spojená s autogramiádou španělského vydání mé knihy na toto téma. Loni v Madridu si mi o ni řekla prezidentka Kirchnerová a velmi mě potěšilo, když mi při našem setkání řekla, že si ji přečetla a že s ní plně souhlasí. Na přednášce se potvrdilo, že o tom běžní lidé, ale i studenti a jejich profesoři, málo vědí a – což je moc povzbudivé – že jsou schopni přijmout argumenty. Přijetí na univerzitě bylo velmi přátelské.

Moc pěkná byla káva v takové argentinské kavárně Slavia, která se tady jmenuje Café Tortoni. Je to známé intelektuálské a umělecké centrum s krásnou secesní architekturou. Položili jsme také věnec k pomníku generála José de San Martína (kterému se na počátku 19. století podařilo vyhnat ze země Španěly a díky tomu v roce 1816 Argentina získala nezávislost – celé století před námi).

Zápisky z cest po světě se píší nejlépe v Asii, kde je více hodin než u nás, a proto je čas stihnout popis celého kalendářního dne. Horší je to v Evropě a v Africe, ale i to se dá zvládnout. V Americe to nejde. Proto budu zápisky půlit a nebudou zachycovat jeden celý kalendářní den.

Můj poslední březnový den má ještě na programu návštěvu parlamentu, přednášku o Evropě a recepci pořádanou velvyslanectvím. Ale o tom všem až zítra.