A protože výběr byl pečlivý, probraly se tu popořádku snad všechny závažné problémy této země a jejích občanů. A tak besídka uplynula a kdybych si nedělal poznámky, těžko bych si vybavil, o čem vlastně byla, natožpak abych pochopil, proč byla.

Prosťáčci snad mohli být potěšeni, že pan prezident ví, co je trápí. Vnímavější divák dostal lekci o faktické bezmoci nejvyššího ústavního činitele: pan prezident to ví, ale sám s tím nic nenadělá. Někteří však možná zauvažovali také o tom, zda mu vadí, že s tím nic nenadělá. Za celou hodinu totiž jen jednou jedinkrát jasně řekl, že by - kdyby mohl - rád něco změnil: zvýšil by věkovou hranici pro nastupující soudce.

Exkluzívní hodina na Nově je samozřejmě vrcholem všeho, co si populista v Klausovi může přát, vydá to za stovky spanilých jízd po vlasti a za tisíce procházek po mostě. Ale je to příliš dlouhý čas na to, aby se dal skrýt rub populismu. Pan král chodí mezi lid a vidí, co lid trápí, sláva mu! Dvorní šašek však ví a nepoví, že pana krále těší chodit mezi lid a naslouchat jásotu, avšak pranic ho nezajímá, co lid trápí.

Prezident nemůže po celou hodinu odpovídat na otázky, z nichž některé lidi doslova bolí, se stále stejným odstupem a s lehkým úsměvem a na všechny stejně profesorsky nezaujatě, aniž by někoho z diváků nenapadlo, že je mu možná vlastně jedno, nač odpovídá. Tohle se Sally nikdy nestalo.