Hlavní obsah

Strašit lidi radiací je zbytečné, říká český vědec

Právo, Alexandr Petrželka

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Poplašné zvěsti, které kolují v souvislosti s havárií v japonské jaderné elektrárně Fukušima, jsou podle profesora Leoše Navrátila někdy až úděsné. "Jde o zbytečné strašení lidí něčím, co není," řekl český radiobiolog v rozhovoru pro deník Právo.

Článek

Jak tedy hodnotíte reálná existující zdravotní rizika – nejdříve v Japonsku?

Tam je ovšem riziko vysoké, protože jde o nehodu označenou stupněm 6, což je velice závažná havárie. Ti, kdo se podílejí na záchranných pracích v objektu elektrárny a v jejím bezprostředním okolí, jsou ohroženi silně. Zřejmě je postihne tzv. nemoc z ozáření. Přičemž vnější ozáření např. rentgenovými paprsky je uhlídatelné, stačí včas opustit nebezpečné prostředí. Závažnější je zasažení lidského organismu radioaktivními částicemi navázanými na vodní páru a na prach v ovzduší. Z pokožky radioaktivní prach můžete umýt, ale to, co vdechnete, toho už se bohužel nezbavíte. I když máte respirační supermasku, ty nejdrobnější částečky jí stejně prolezou.

Jak nebezpečný je radioaktivní mrak?

Tím, že se Japoncům podařilo reaktor včas odstavit, tam zřejmě nedošlo k úniku záření alfa, jak se to stalo v Černobylu. To má sice krátký dolet, ale je pro zdraví velice poškozující. Naštěstí poločas rozpadu zářičů alfa se pohybuje v řádu minut až hodin, nejvýše několika dní. Horší rizika vyplývají ze spadu cesia. To se pak bohužel dostává do půdy a je potom trvalým zdrojem záření. A přetrvává desítky let, i když se síla postupně snižuje.

Lze předpokládat šíření radioaktivního mraku na větší dálku?

Záleží na tom, jaké byly v daném okamžiku povětrnostní podmínky. V Černobylu bylo bezvětří, takže tehdy radioaktivní mrak vystoupal vzhůru a teprve pak byl nesen vzdušnými proudy daleko až nad Švédsko a Finsko.

Pokud jde o Japonsko, tam podle zpráv v tu chvíli pršelo, což je štěstí, protože dešťová voda by spad omezila na bezprostřední okolí.

Vezměme to tedy z našeho pohledu: existují rizika pro vzdálenější země, jako je ČR?

Radioaktivita se rozptyluje a výrazně klesá se čtvercem vzdálenosti. Lidé, kteří žijí 500 až 1000 km od místa havárie, dostanou už dávky jen minimální. Jestli se tedy nad Evropou třeba naměří zvýšená radioaktivita, je vůbec otázka, zda to bude důsledek havárie ve Fukušimě, anebo třeba ionizující efekt kosmického záření, způsobený nějakou atmosférickou poruchou.

Češi tedy důvod podle vás k preventivním opatřením nemají?

Řeknu vám čerstvou perličku od mé doktorandky z Českých Budějovic – tam prý si městská policie už nakupuje jódové tablety, jako to lidé dělali po Černobylu. Je to přitom naprosto zbytečné – jód má v tomto smyslu účinnost v řádu několika dní, a navíc jeho konzumace má smysl pouze v případě předchozího deficitu. Ten u nás díky jodizaci soli, mléčných výrobků a oblibě minerálních vod nehrozí. Takové kroky jsou podle mne úplnou šíleností.

MUDr. Leoš Navrátil, CSc., profesor radiobiologie, expert v oboru vnitřního lékařství. Přes deset let předsedá Společnosti pro radiobiologii a krizové plánování České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Přednášel na 1. lékařské fakultě UK v Praze, byl proděkanem pro vědu a výzkum Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Nyní působí na fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám