Novoroční odpolední výstupy Václava Klause a vzápětí Mirka Topolánka nabídly vzácnou příležitost porovnat formálního a skutečného guru pravice.

Předseda ODS hned v prvních větách v Sedmičce se ke Klausovi přihlásil s nebývalou vehemencí jako ke svému prezidentovi. Pak ovšem Klausovu vyváženou dikci - umocněnou profesorským postojem, jako kdyby přednášel imaginárnímu auditoriu - rozmělnil do provozní hantýrky protkané bodrým vtipkováním. Tím jen potvrdil, že on sám ztělesněním pravice v Čechách není.

Vidění světa prezentované v projevu hlavy státu nebylo tak ostré jako za dob, kdy Klaus býval šéfem ODS. Přesto několik jemnůstek neomylně naznačilo, jak vnímá prezident zákonitosti života. Ať už to byl akcent na rozdrobenost lidských osudů anebo současné zdůraznění, že ovlivňovat tyto různorodé osudy dokáží především samotní jejich nositelé snažením o své dobro. Do tohoto obrazu se výborně hodilo prezidentovo varování před přemrštěnou rolí státu. Přesto bez jakéhokoliv útočení vyzval ke změně tohoto stavu výhradně volbou jiných zástupců.

Vladimír Špidla tento džentlmenský postup oplatil stejnou mincí. Klausův projev zhodnotil jako povedenou ukázku žánru a pak řekl, že k hlavě státu nemá připomínky. Vynechal šanci opřít se do ideového protivníka, který mu výroky a vety během roku několikrát ztrpčil život, a místo toho se raději pustil do vysvětlování, co chce vláda učinit v rámci druhé etapy reformy veřejných financí.

Jeden moment v prezidentově projevu však vyvolal v premiérovi tak silný nesouhlas, že se musel ozvat. Šlo o Klausovo hodnocení roku 2003 jako období bez mimořádných událostí. Pro Špidlu však mimořádný byl, protože proběhlo úspěšné referendum o vstupu do Evropské unie.

Předseda ČSSD novoročním vystoupením v Sedmičce znovu dal najevo, že zpřetrhal všechny nitě, které by mohly vést zpět ke stylu Miloše Zemana. Ten sice - a to právě v některých debatách s Václavem Klausem z dob opoziční smlouvy - rovněž dokázal být smířlivý a konsensuální, ale jinak nikdy neodešel z debaty, aniž by uštědřil soupeři pár dobře mířených ran. Jeho spálená zem, kterou podle svého ujištění musel přebírat po vládách ODS, se stala pojmem. Špidla na Nový rok předvedl, jak totéž lze říci jinak. Poznamenal, že vláda musela zasáhnout do nemocenské, protože to jinak nešlo. "Zatáhli jsme za záchrannou brzdu. Neradi, ale museli jsme," řekl.

Štafetu Zemanova stylu proto převzal na levici předseda KSČM Miroslav Grebeníček. Ve stranickém tisku na adresu sociálních demokratů uvedl: "Po předvolebních slibech, že nebudou zhoršovat životní podmínky občanů, už nikdo z nich ani nevzdechne." Dokonce si od Zemana opsal celou formulaci, když nazval KSČM "jedinou silou, která v parlamentu důrazně hájí zájmy dolních deseti miliónů i zájmy českého státu".

Špidla na dálku, aniž o Grebeníčkově článku mohl vědět, kontroval slovy, že vláda chce pomoci rodinám s více dětmi, že sice uvažuje o zvýšení DPH, ale nikoli u potravin či léků, a že získané peníze hodlá použít na pozvednutí vědy a výzkumu. A že se bude snažit vycházet vstříc podnikatelům.

Do boje o levicového voliče tak jde šéf ČSSD s jasným záměrem nelovit v komunistických vodách. Zcela jistě od něj nepřijde apel na zdivočelé sociální demokraty podobný těm Zemanovým. Špidla podle všeho věří, že dokáže přesvědčit lidi pouze racionálními argumenty. Jestli tedy bude v tomto roce něco mimořádného pro českou levici, pak půjde o semifinále soutěže, kdo lépe osloví dolních deset miliónů - Evropan Špidla, nebo zemanovec Grebeníček.

PRÁVO 3. ledna