Plynule nerušivý proud slov zaškobrtl jen v okamžiku, kdy nás prezident důtklivě upozorňoval, že vstupem Česka do Evropské unie "dojde k ukončení formální svrchovanosti České republiky". Prezident zřejmě chtěl říci, že vstupem do EU skončí naše formální svrchovanost. Vazba "dojde k ukončení" až příliš připomíná známou vyhlášku jednoho dávného národního výboru: "zákaz chození po brlení u obecního stavení". Nicméně pan prezident je pan prezident, hovořme tedy k tomu "dojití ukončení" naší svrchovanosti 1. května 2004.

Nenechávejme se strašit, není čím. Za prvé nám svrchovanost nikdo cizí nevezme, dobrovolně ji postoupíme. Za druhé -nepostoupíme ji zdaleka všechnu, nýbrž jen část. Za třetí -postoupíme jí stejný díl, jaký postoupil každý člen Evropské unie. Za čtvrté, a hlavně: co to byla a je česko(slovenská) svrchovanost?

Ve svrchovaném předválečném Československu byl dlouhá léta šéfem generálního štábu francouzský generál. Zahraniční politikou byla Praha tak svázaná s Paříží, že najdeme jen jeden dva příklady, kdy si mohla "štěknout" podle vlastního partesu. Výkvětem naší svrchovanosti byl ovšem rok 1938. Nejdříve nám spojenci (!) radili, abychom souhlasili s odtržením pohraničí. Poté, co nám pak dovolili (!) mobilizovat, sehráli s naší svrchovaností v Mnichově známou partii.

Po válce svrchované Československo přijalo Marshallův plán. Moskvě se to nelíbilo, tak jsme souhlas svrchovaně odvolali. K čemu však bloudit v dávných dobách. Když si vláda nedávno vybírala mezi stíhačkami, dostalo se jí od zámořského bratra upozornění: nekoupíte-li naše, poznamená to vzájemné vztahy. Vláda vybrala švédské stroje, avšak s pootevřenými vrátky pro americké.

Svrchovanost (či hra na ni) nikdy obyvatelům Česko(slovenska) svobodu na delší dobu nezajistila. Postoupíme-li její část dobrovolně, lépe řečeno, budeme-li část naší svrchovanosti sdílet s ostatními čtyřiadvaceti zeměmi Evropské unie, bude svobodný vývoj dalších generací v Česku zajištěn -spolu se členstvím v NATO - tak, jako nikdy nebyl. Sotva nastane okamžik, kdy by došlo k ukončení svobody, řečeno češtinou pana prezidenta.

PRÁVO 3. ledna