Hašek: Nejsem obdivovatelem velké koalice, chci zformovat levici bez KSČM

Snažil jsem se dlouhých devět měsíců přesvědčit členy soc. dem. o tom, že můj koncept a vize budoucnosti sociální demokracie, politická strategie a také politický styl, se kterým přicházím jako s alternativní nabídkou, je něco, co z nás učiní skutečného společenského lídra mezi politickými stranami v ČR. Pevně věřím, že pro svůj koncept a tým lidí, kteří by tuto vizi uskutečňovali, získám většinovou podporu brněnského sjezdu. Bude to těžké, ale není to nemožné.

Musím kategoricky takovou dohodu odmítnout. Nepřesvědčoval jsem devět měsíců soc. dem. o nutnosti změny proto, aby se pak do Brna sjelo šest set poslušných ovcí, které podle nějakých diktátů odvolí předsedu, statutárního místopředsedu a další členy politického grémia, v sobotu radostně odhlasují, že soc. dem. příště zvítězí a už určitě bude ve vládě, a pojedou domů. Taková politická dohoda by podle mého názoru výrazným způsobem oslabila mandát budoucího vedení strany.

Věřím v rozum delegátů sjezdu, věřím v to, že demokraticky rozhodnou a já to budu jako demokrat samozřejmě také respektovat, ať už bude výsledek personální volby jakýkoliv. Žádné mocenské dohody nemohou nahradit demokratickou, legitimní vůli delegátů. Nejsem člověk, který by pár dnů před klíčovým střetnutím, za jaké považuji volbu předsedy ČSSD, hodil ručník do ringu.

To už je samozřejmě další otázka. ČSSD po sjezdu musí být opět stranou jednotnou, silnou a sebevědomou. Aby takovou skutečně byla po devítiměsíční bitvě, kdy se fakticky síly rozložily zhruba půl na půl uvnitř strany, tak je jasné, že v budoucím vedení musí být zastoupeny obě tyto silné skupiny nebo řekněme všechny významné názorové proudy. Pokud budu zvolen předsedou ČSSD, požádám a vyzvu delegáty sjezdu, aby do funkce statutárního místopředsedy byl zvolen Bohuslav Sobotka, pokud sám o tuto funkci a o spolupráci v rámci takového týmu projeví zájem.

Odmítám uvažovat o soc. dem. jako o té Slávkově nebo o té Michalově. Musíme být sociální demokracie. Jsme nejsilnější demokratická alternativa vůči současné pravicové koalici, které se nedaří a která míchá svými pseudoreformami smrtící koktejl ČR a jejím občanům. Naší úlohou musí být jasně připravit a pojmenovat alternativy reforem.

Musíme se stát moderní levicovou demokratickou stranou, společenským lídrem. Musíme připravit náš vlastní koncept reforem, které uplatníme v případě, že zvítězíme ve volbách, a dokázat také oslovit politické partnery, abychom sestavili koaliční vládu. Protože při všem respektu k volebním výsledkům se nedomnívám, že v příštích volbách do Sněmovny by soc. dem. překročila hranici 50 procent a sama získala takovou podporu, aby sestavila jednobarevnou vládu.

Pokud jde o kolegu Ratha, jasně jsem komentoval jeho výrok o znárodňování soukromých penzijních fondů. Neumím si představit, že moderní demokratická levicová strana, jakou by jistě soc. dem. byla, ať už pod vedením Michala Haška, nebo připusťme Bohuslava Sobotky, by jako jedno z klíčových témat, které bude komunikovat s veřejností na začátku 21. století, používala pojem znárodňování. Pokud to měla být nadsázka, tak se Davidu Rathovi nepovedla. Pokud si to skutečně myslí a plánuje, že v případě vládní odpovědnosti ČSSD bychom měli snad znárodňovat, tak pak musím říct, že já u takového konceptu s Davidem Rathem nebudu.

Jednou z klíčových priorit budoucího fungování soc. dem. je pro mne dodržení a nezrušení bohumínského usnesení. KSČM zatím nedokázala plně přesvědčit veřejnost, že se už odřízla od minulosti, od KSČ. Když poslouchám výroky některých představitelů KSČM, tak přivřu oči a připadám si hluboko před rokem 1989. Jenom velmi obtížně si potom umím představit nějakou spolupráci ČSSD a KSČM na vládní úrovni.

Jinou věcí jsou koalice na regionální a komunální úrovni. Tam jsou volby přece o naprosto konkrétních problémech, konkrétních lidech a jejich vzájemné znalosti. Pokud jde o další strany, nevím, které nové třeba vzniknou do příštích parlamentních voleb, nebo třeba jestli posílí ty strany, které se nyní pohybují kolem tří až čtyř procent podpory. Ale rozhodně je mým plánem sjednotit do budoucna českou nekomunistickou levici a vytvořit velmi silné levostředové uspořádání, které pak umožní soc. dem. realizovat volební program, samozřejmě v dohodě s potenciálními koaličními partnery.

Mně nejde o to, aby se konaly slučovací sjezdy. Jde mi o to, aby se voličský potenciál lidí, kteří volí raději recepty levostředové, stmelil. Ale to se dá dělat až po volbách, čili nepléduji pro nějaké předvolební koalice. Ale jasně říkám, že je třeba levostředový prostor sjednotit. A tam vidím výraznou úlohu ČSSD jako hegemona takového procesu. Samozřejmě vím, co se podařilo Robertu Ficovi na Slovensku, kdy SMER-SD prakticky vyluxoval levostředový prostor a díky tomu má neuvěřitelnou podporu 40 procent. Ale ono to samo o sobě nestačí.

Opakovaně připomínám příběh minulých sněmovních voleb. ČSSD zvítězila a bylo to Pyrrhovo vítězství, protože jsme neměli koaličního partnera. Náš potenciál se smrskl na komunisty a Marťany. Byť se tato věta nelíbí některým bývalým představitelům ČSSD, bohužel, Marťané, jak známo, nepřiletěli. A součet hlasů ČSSD a KSČM neumožňoval žádné manévry.

Názor na tuto otázku jsem vyjádřil ve svém Desateru. Chci být v čele moderní demokratické levicové strany, která se nemusí opírat o komunisty. Prostě pro mě koalice s KSČM, otevřená nebo skrytá, není to nejpreferovanější řešení. Na druhou stranu musím také uklidnit veřejnost, že nejsem žádným skrytým konstruktérem a obdivovatelem velké koalice. Moje osobní preference v hledání spojenců bude směřovat mezi levostředové demokratické strany a ke středovým subjektům typu KDU-ČSL. Velmi bych si přál, kdyby se do Sněmovny vrátili například zelení. A opakuji, uvidíme, jaké nové politické subjekty vzniknou na pomezí mezi levicí a politickým středem.

Celý rozhovor čtěte v sobotním vydání deníku Právo.