Václav Klaus včera ten žánr třikrát v Česku inovoval: poprvé když ho přednesl vestoje, podruhé když ho přednesl naživo, potřetí když ho předvedl v učesané podobě.

Nenapadl politiku koaliční vlády, to jen jemně píchl do ministra vnitra přes "zbytečně okázalé policejní akce". Neřekl ani slovo proti evropskému superstátu, do kterého se v květnu zařadíme, to jen elegantně označil uplynulý rok - v němž občané rozhodli o vstupu do EU - za rok bez mimořádných událostí, čímž o svém vztahu k integraci sdělil to podstatné a už ani nemusel strašit tím, že v té Evropě ztratíme formální svrchovanost.

Nevyzvedl v projevu jednu politickou stranu proti druhé, to jen vyzval, abychom současné nezdary už přestali svádět na minulost. Jakou, pouze tu komunistickou, nebo také tu raně privatizační? To ať si každý přebere. Přes tyhle jemné štulce byl novoroční projev prezidenta nekonfliktní.

Nedalo se nevzpomenout na projevy jeho předchůdce, to kvůli porovnání. Havlovy projevy občas provokovaly, byly komplikovanější, ne tak srozumitelné jako ten Klausův. I když v nich také nepadala jména politiků, jejich nestranickost bývalý prezident často porušoval útoky na politiku prezidenta dnešního. Tu napadl názor o samospasitelnosti ekonomiky (1995), tu zase myšlenku všemocného trhu (1996), jindy taktiku předvolební mobilisace (1999). Havel někdy analyzoval, někdy moralizoval, někdy filozofoval a někdy toho zase rozumnými slovy moc neřekl.

Podle včerejší Klausovy premiéry je možné usuzovat, že novoroční projevy nového prezidenta budou standardnější, ba sterilnější. Někdejší předseda ODS převzal po prezidentských volbách roli, ve které chce očividně excelovat, ve které nechce dělat chyby. Možná je to role, která mu ze všech předchozích nejvíc sedí. Pokud bude jeho letošní působení v úřadě stejně nekonfliktní (téměř) jako jeho novoroční projev, nemusí mít o popularitu strach.

PRÁVO 2. ledna