Na bizarní případ se přišlo v roce 2008, kdy se jeho rodina údajně přistěhovala z Prahy a chlapce poslala na přezkoušení do českolipské Základní školy Špičák. Přitom jen tak tak dokončil sedmou třídu.

„Mysleli jsme, že probíranou látku dožene, ale chlapce jsme ve škole už neviděli,“ řekl Právu ředitel školy Libor Šmejda. „Rodiče nahlásili, že odjíždějí do ciziny a nebudou syna posílat do školy. Proto stejným způsobem uzavřel o rok později i osmý ročník. Přesné místo pobytu v cizině však nenahlásili ani nedoložili doklady ze zahraničních škol a podle očitých svědků se stále zdržují v České Lípě,“ popisuje Šmejda případ, se kterým se za 21 let své pedagogické praxe nesetkal.

Doma druhý stupeň učit nelze

Už při přezkoušení bylo pedagogům chování rodičů podezřelé. Ti totiž tvrdili, že chlapce učí doma, což ale mohou jen od první do páté třídy, druhý stupeň již tak absolvovat nelze. Výjimkou je, když žák žije v cizině. I když tím rodiče operovali, pochyby o údajném pobytu v Německu se potvrdily při zkoušení: jejich syn nerozuměl ani základním německým frázím.

Chlapce čekají ještě poslední zkoušky. Ani na jeden z vypsaných termínů se však nedostavil. Rodiče jeho absenci ospravedlnili lékařsky nepotvrzenou omluvenkou s odkazem na nemoc.

„Jestli chlapec ukončí základní vzdělání do konce letošního roku, bude to úspěch,“ myslí si Šmejda, který musel na základě stížnosti rodičů a následného rozhodnutí školních inspektorů žákovi umožnit přezkoušení v dalším náhradním termínu.

„Rodiče komunikují jen písemně, zastupuje je prvotřídní pražský právník. Dělá to na mne dojem, že za celým případem může stát nějaká sekta,“ vysvětluje si ředitel důvody, proč chlapec zřejmě nikdy neseděl ve školní lavici.

Obdobné mínění o rodině mají i sousedé z panelového domu na okraji sídliště Špičák. „Nikomu neotevírají,“ říká jeden ze sousedů.

„Bydlí tu minimálně patnáct let. Jsou stále zavření doma. Občas je slyšet, jak u nich hraje rádio, občas jde celá rodina společně na nákup,“ hovoří mezi dveřmi o podivných sousedech zdejší obyvatel a vyvrací tak fámy o jejich nedávném návratu z Prahy a současném pobytu v Německu. Snad jedinou zvláštností je německá vlaječka nalepená pod tlačítkem zvonku u dveří.

Z dalšího vyprávění vyplývá, že rodina z počátku nebyla ničím výjimečná, teprve před několika lety se všichni včetně chlapce uzavřeli v bytě, odkud prakticky nevycházejí a s nikým nekomunikují. „Do práce nechodí, jsou to podivní lidé. Asi patří k nějaké sektě,“ uzavírá rozhovor starší muž.

Soud dal rodičům za pravdu

Po upozornění učitelů se v minulém roce o situaci chlapce začala zajímat policie a sociální odbor. Vyhýbání školní docházce řešila i liberecká pobočka Krajského soudu v Ústí nad Labem, která však rodiče z obžaloby z ohrožení výchovy dítěte zprostila.

„Krajský soud se podle mého názoru dostatečně nevěnoval tomu, co vyplývalo ze shromážděných dokladů o výchově dítěte,“ řekla Právu žalobkyně Jitka Bojanová z okresního státního zastupitelství v České Lípě a dodala, že případ pokračuje v civilním řízení. V současné době je zpracováván znalecký posudek k řízení o možném nařízení ústavní výchovy dítěte.

Podle českolipského místostarosty Tomáše Vlčka (SLK) je liberální postoj k individuální výuce na škodu. „Neexistuje žádná koncepce této výuky. Dítě je vyjmuto z kolektivu, což může mít negativní vliv na jeho další život. Jako pedagog si myslím, že kromě několika případů, kde jsou pro individuální výuku výjimečné důvody, je tento způsob výuky podezřelý,“ řekl Právu Vlček.