Použil hezký argument - zdejší státní rozpočet v dnešní situaci by ušetřil na platech a ještě by získal od českých europoslanců měsíční injekci milión korun na daních.

Obojí je pravda, ale... První místopředseda ODS letos v září totiž voličům vzkázal, že uvažované zvýšení platů českých zákonodárců o 1400 korun měsíčně (ze základu 46 500 korun) je pro něj maličkost. Tento nápad přidat členům parlamentu ještě před tříletým zmrazením příjmů sice nazval v tehdejší televizní Sedmičce "hloupým", ale zvýšení označil za "malé". Daňoví poplatníci se té drzosti podivili. A navíc byl podle Zahradila omyl myslet si, že přídavek činitelům by nějak výrazně ovlivnil reformu veřejných financí - kterou ODS notabene považuje za měkkou.

Jak to tedy je? Dodatečné miliónky do kapes poslanců by rozpočet nepoškodily, zatímco nyní by se pár milióny ročně látala rozpočtová díra a voličům vytíral zrak?

V obou případech hraje roli politická symbolika a Zahradilova (ne)šikovnost, ne snad přímo peníze. Patřím k těm, kteří si myslí, že práci zákonodárců nelze posuzovat podle lidí, kteří se omylem dostali na elitní příčky a zabydleli se na nich bez vrcholového výkonu. (Zahradil se mi přitom jeví pracovitý, s odlišnými názory to nemá nic společného. Spíš se divím jeho necitlivosti, s níž hájí některé výsady politiků.)

Členové parlamentu pobírají několikanásobek národního průměru, i když jejich výkon nelze změřit vědeckými objevy, počtem vyrobených aut, vyučovacích hodin či kvalitou housek. Jejich odpovědnost za legislativní prostředí je ovšem nezměrná a dosah jejich životního příkladu v dobrém i zlém lze spočítat ještě méně.

Hloupé přitom je, když lidé svrchu slyší poučky, jak má žít plebs, a v argumentaci se nehraje otevřeně. Politikům, kteří zaměstnancům nepřetržitě vysvětlují, proč v méně výkonném hospodářském prostředí nelze znásobit platy, je hej. Pohodlně platí i ceny, které jsou s Unií srovnatelné už dnes a ani v Bruselu teď nezmírají nepohodlím. V EU jsou z nás jako jedni z prvních a oběma nohama.

Někteří poslanci vyčítají manažerům firem s miliardovými obraty vysoké platy, ale na podobné příjmy si políčili také. Pak by brali víc než předseda české vlády a skoro jako prezident. To má ke spravedlnosti daleko. Do Evropského parlamentu však český volič stěží dohlédne. Mnozí kandidáti na to zjevně hřeší a už teď se nejspíš těší, jak se utrhnou i ze zbytku voličské kontroly.

PRÁVO 29. prosince 2003