Češi si totiž, poučeni dějinami, z každé podobné kauzy automaticky vyvozují, že přece větší bere a mocnější vyhrává. A že "Čech se vždycky rád ohne" (Jan Werich).

A věru, že si právě v této záležitosti ti vůbec největší a nejmocnější, tedy samozřejmě Američané, hlučně vydupávali svou: supersoniky made in USA známé jako F-16 (nebo F-18). A bylo lhostejno, zda nám je cpali oni sami anebo s jejich podporou Belgie, Nizozemí či Kanada. Telefonicky, osobně i mediálně intervenovali v Praze zámořské celebrity, ambasador Stapleton a jeho pobočník Hillas, generál Powell či ministr obchodu Evans. A bůhvíkdo ještě. Léta takové dusno u nás nebylo.

Snad jenom za Břežněva, ale na prahu politického jara 1968 i on - nežli obrátil a kázal startovat tanky - nejprve (a dle historiků upřímně) vyřkl proslulou větu : "To je vaše věc!"

Američtí politici, jejich strategičtí výsadkáři z ODS a masových sdělovadel, ba i "proamerická lobby" ve vládě, o níž se soustavně spekuluje -ti všichni stále vylaďovali natolik mohutný sborový zpěv "US argumentů", až to takříkajíc přepískli.

Příliš velkobratrsky zdvižené prsty nad naší "strategickou orientací" k nechutně "neutrálnímu" Švédsku doprovázelo příliš libovolné ostouzení gripenů za jejich údajnou technickou nespojitost s ostřílenými ojetinami, které začaly sjíždět z montážních linek v USA již v éře Leonida Brežněva. Namíchl se právem švédský velvyslanec Harald Fälth, když se ohradil proti "špinění" vítězných stíhaček svého království. A když nezaváhal prohlásit účelový blábol o údajné jejich neschopnosti v letu natankovat za - čistou lež.

Ovšem - ruku na srdce - v době, kdy velké čisté lži už posloužily jako argument k válce, proč by malé čisté lži nemohly sloužit patronům obchodníků k pouhému prodeji a zisku?

Shrnuto a podtrženo: česká vláda - více než verdiktem odborné komise - byla zvláště způsoby, jaké používali obhájci amerických supersoniků, doslova dokopána právě k opačnému, drtivě většinovému stanovisku. Ani uklízečka nechce vypadat jako hadr na holi, natož vláda suverénního státu. Za svištění silných slov, připomínajících takzvanou drsnou školu americké detektivky, nemohl se Špidlův tým - hned po reformě veřejných financí - vykoupat v dalším kalném škopku nepopulárního rozhodnutí. Nejsilnější vládní strana, která tento týden u veřejného mínění znovu propadla na třetí příčku za komunisty,

není až takovým obsedantním sebevrahem, za něhož ji komentátoři občas považují.

Takže žádné velké překvapení se zde ve skutečnosti nekonalo; šlo o zákon akce a reakce, který dávno před politikou objevila už fyzika. Otazník vyhřezává jinde a lze jej upřesnit otázkou: Jakou mohou ti, kteří nabízejí i zboží po způsobu slonů v porceláně, nabídnout budoucnost Iráku, plnému nejrůznějších resentimentů a citlivému na každé nevhodné slovo či gesto, neřku-li na ostrou střelbu do demonstrantů? Jestliže přesto Sněmovna ve čtvrtek rozhodla vyslat tam stopadesát českých policistů, snad jim někdo včas řekne, co může obnášet veřejně prospěšná činnost v terénu s takovými správci.

Je tu ještě jeden zásadní problém: středeční překvapení Čechů, kteří vědí své o síle trpasličí váhy ve světě obrů, nemusí být ve věci stíhaček překvápkem posledním. Vláda vlastně nerozhodla, že si gripeny pronajme, osvojí a vposled i přisvojí. Vláda - po nátlaku dvouprocentních unionistů (Mareš, Němec) a uplatnění politického umu či zdrženlivosti některých soc. dem. (Gross, Buzková) chytře rozhodla, že ministr obrany zahájí se Švédy "exkluzívní vyjednávání". A jasná, klíčová a mnohem závaznější slova o tom, že "předkladatelem nejvhodnější nabídky" je Švédsko, ze svého usnesení vypustila.

Vyčkejme tedy raději s pláčem nad ocelovými ptáky americkými či s oslavami švédských strojů (anebo s nářkem nad obojím, když - míní řada občanů - stíhačky nepotřebujeme). Karavana se ještě plouhá brodem. A Češi, poučeni dějinami, mívají někdy správná tušení. Třeba že brzy přijde zcela jiná vláda. Anebo tatáž vláda - na zcela jiné myšlenky.

PRÁVO 20. prosince 2003