Na první pohled však nebylo zřetelné, proč především ODS je tolik nesmiřitelná k vládnímu postoji. Premiér Vladimír Špidla totiž ještě v Bruselu zformuloval a v parlamentní debatě zopakoval novou pozici, která by ODS teoreticky mohla vyhovovat. Zatímco dříve se vláda iČSSD držela hodnot evropské integrace 25 zemí, tedy starých i nově přijatých členů, v premiérových výrocích po nezdaru rokování poprvé, ale zato velmi silně zaznělo, že v případě neúspěchu takového uspořádání přijme česká strana teorii ipraxi dvourychlostní Evropy.

Špidla ihned dodal, že bude-li v Evropě více skupin s různým tempem vývoje, musí být českou snahou začlenit se do toho nejrychlejšího seskupení. V zásadě by ODS tato změna v pozici ČSSD měla vyhovovat. Jde přece o odklon od vzletných idejí evropské rodiny a o snažení naplnit národní zájem s malým ohledem na struktury, které by tomuto pohybu bránily - kupříkladu visegrádskou spolupráci.

Klíč k rozluštění této hádanky poskytl ve svém projevu Petr Nečas. Nabídl své pojetí sporu o EU. "Je to obava z další centralizace Evropské unie, je to obava z postupné demontáže a vyprazdňování Severoatlantické aliance a z vyhánění Spojených st á tů z Evropy, a je to obava - sd í len á v celé řadě politických kruhů v Evropě - z postupně rostouc í ho francouzsko-německ é ho direktoria v Evropské unii," prohlásil Nečas. V tomto světle je hned pochopitelnější jeho nečekaně intenzívní apel podpořit Polsko.

Stojí za zaznamenání Nečasův další výrok: " Řečeno jazykem levice, kterému by mohla naše levicová vláda rozumět, s určitou nadsázkou se dá říci, že u Varšavy se přece bojuje za Prahu. Kdybych chtěl být hodně laciný, tak bych tady musel říci, že v mnoha ohledech pánové Miller, Cimoszewicz možná hájili naše zájmy ostřeji a tvrději než pánové Špidla se Svobodou."

Nutno připomenout, že Polsko je v našem sousedství nejbližším spojencem USA, o jejichž postavení v Evropě projevuje ODS ústy Petra Nečase zdůrazňovanou starost. Vzplanutí k Varšavě je tedy obměnou trvalé lásky k Washingtonu. Ve Sněmovně se bojovalo za USA.

Nechuť vůči Německu a Francii Nečas zdůvodnil "nejnovější francouzsko-německou metodou", která podle něj zní: buď bude po našem, nebo stejně bude po našem, buďto si to prosadíme, nebo vytvoříme podmínky, aby stejně naše názory byly ve 100 % potvrzeny. Jenže - v čem se tato metoda liší od nátlaku amerických vládních míst na českou politickou reprezentaci, aby nakonec nevzala švédské gripeny, ale stíhačky Made in USA?

Špidlovo přihlášení se k Německu a Francii, nebude-li integrace všech 25 států EU úspěšná, však v kontextu dosavadního chování českého premiéra v zahraničněpolitické oblasti nemusí znamenat opuštění speciálních vztahů se Spojenými státy.

Špidla doposud razil zásadu, že národní zájem znamená udržovat dobré styky s každou významnou zemí s tím, že každá má své místo ať už globálně, nebo v tom kterém regionu. Pokud však v EU skutečně dojde k rozdělení na rychlostní skupiny a česká vláda bude chtít v každém případě jet v čele pelotonu, zachovávání vztahů s USA na úrovni, která je dnes výsledkem Špidlova politického přátelství s Georgem Bushem, bude stále obtížnější.

Čeští občané by měli před prvními volbami do Evropského parlamentu dostat od politických stran jasnou představu, oč by jejich zvolení zástupci v EP usilovali. ODS se vyhranila dostatečně. Stejně nedvojsmyslnou pozici zaujali komunisté, kteří budou spokojeni s EU pouze v případě, že se socializuje. Strany vládní koalice, především ČSSD, však zatím objasnění rozporů ve svých postojích dluží. Vysvětlování přitom dosud nebylo silnou stránkou této vlády a to ji v očích veřejnosti značně poškodilo.

PRÁVO 18. prosince 2003