Pehe na jedné straně tvrdí, že podpis Václava Havla na dopise sedmi premiérů byl jen soukromým osobním názorem bývalého prezidenta. Vzápětí však staví tento osobní názor na roveň se stanovisky francouzské a německé vlády, aby zároveň nepřímo obvinil obě země z toho, že právě ony rozbíjejí jednotu Evropské unie.

Jiří Pehe by si mohl jako politolog uvědomit, že osobní vyjádření jakkoliv prominentních jednotlivců není souměřitelné se stanovisky demokraticky zvolených vlád ani se stanoviskem Evropského parlamentu. Pokud takovou věc nechápe, jako politologa ho to silně diskvalifikuje.

Také další Peheho argument je míčem vhozeným do branky rukama. Pehemu se nelíbí Uhlovo konstatování, že proti válce v Iráku je většina obyvatel České republiky. Tvrdí, že je nutno brát větší ohledy na názor menšinový. Zřejmě si vůbec nepřipouští, že hlas menšin je třeba zvýznamnit tam, kde menšině hrozí diskriminace. Lze však považovat za něčí diskriminaci, jestliže většina lidí odmítá, aby se naše země účastnila útoku, který naplňuje všechny znaky mezinárodní definice agrese?

Považuje Jiří Pehe za své lidské právo agitovat pro válku, za kterou nestojí mandát mezinárodního společenství a která je obtížně obhájitelná i z hlediska našeho právního systému?

V zápalu tohoto podivného fotbalového utkání si Pehe nese v náručí míč do své vlastní branky. Tvrdí, že ti, kdo chtějí dát šanci míru, jsou "svého druhu rasisté". Saddám totiž vede válku proti vlastnímu lidu a stoupenci míru prý nedoceňují oběti této války.

Ponechme stranou smutný fakt, že naši a Peheho američtí přátelé Saddáma k jeho válce proti civilistům kdysi až po zuby vyzbrojili. Faktem zůstává, že Jiří Pehe obvinil veřejně Petra Uhla a Václava Bělohradského, kteří mají k preventivní válce vážné výhrady, z rasismu. Pro oba dotčené může snad být útěchou to, že Peheho definici rasisty perfektně vyhovuje například papež Jan Pavel II., jehož opakované naléhání na odvrácení války je všeobecně známé.

Nikdo nemůže být rasistou "svého druhu". Člověk buď rasistou je, anebo není. Někdo se však může snadno stát politologem "svého druhu". Například tehdy, když pracuje s pojmy tak ledabyle, lajdácky a nesoudně, že i papež, francouzský prezident a německý kancléř z toho pak vyjdou jako nebezpeční rasisté. Ještěže se toho nedožila Matka Tereza. Kdo ví, kam by ji Jiří Pehe zařadil.

Americký fotbal se jistě hraje úplně jinak než fotbal evropský a Pehe není žádný Pelé. Někdo by mu ale měl už proboha konečně prozradit, že góly lze dávat také hlavou.

(Autor je politolog)

PRÁVO 8. února