A přece první zvolání "zdráv buď Jiří, král český" vyšlo z hrdla katolického předáka, který v žádném ohledu do kališnického Poděbradova fanklubu počítán být nemohl.

Přestávám věřit, že podobná míra takového politického rozhledu a zdravého rozumu objeví se posledního února. Toho dne bude se totiž na Pražském hradě pro všeobecný úspěch potřetí reprízovat povedená taškařice "volba českého prezidenta" v podání našich poslanců a senátorů.

V obsazení hlavních rolí k žádným změnám zatím nedošlo. ODS sází na svou superstar Václava Klause, komunisté počítají, co by jim co mohlo vynést, a vládní koalice zřejmě opět oslní výkonem už zažitým. Roli nezvladatelných chaotů, naschválníků a uražených Zemanových podržtašků. Aby koalice nevyšla ze cviku, zkouší poctivě. Ze zákulisí prosakují zprávy, že tentokrát se vytasí s kandidátem, který určitě, ale docela určitě bude průchodný alespoň pro koalici. Na zvolení by to sice stačit nemuselo, avšak po potupných burešiádách a zemaniádách by to pokrok určitě byl. Kdyby byl však ve třetí volbě přesto českým prezidentem zvolen koaliční kandidát, bylo by vhodné v časovém předstihu aktivovat nějakého biskupa. Šlo by totiž o zázrak.

V podhradí obě komory parlamentu zatím ztrácejí i ty skromné body respektu, které si dosud vydobyly. Hůře je na tom Sněmovna, neboť Senát své povinnosti podvakrát dostál. Prezidenta v obou volbách vždy zvolil. Je to nespravedlivé, nicméně platí "spolu chyceni, spolu pověšeni".

Podhradí však není nečinné. Z ničeho nic zrodila se kampaň ku pomoci zvolení Václava Klause prezidentem ve třetí volbě. Nezvolíte-li tuto primabalerínu, čteme v této kampani mezi řádky, do přímé volby kandidujeme Karla Gotta, a kdo by slavíkovi nedal hlas? Vážně se to brát nedá, ale ví čert, co je možné v této zemi neomezených nemožností. Není proto ani vyloučeno, že posledního února zaslechneme zvolání "zdráv buď Václav, prezident český!" Vyjde-li však z hrdel několika sociálních demokratů, nebude to výraz zdravého rozumu a rozhledu, nýbrž výraz naprosté rezignace a neschopnosti tohoto koaličního pilíře. Ale už jsme si skoro zvykli.

PRÁVO 8. února