Za poslední dva roky, kdy Senát veřejná slyšení pořádá, by mělo být již sedmé. Témata slyšení předchozích byla vždy naléhavá jak svou ožehavou aktuálností, tak dlouhodobou problematičností. Po televizní stávce, v lednu 2001, uspořádal Senát své první slyšení - o České televizi. Následovala slyšení o českých vysokých školách, o neonacismu a podobném extremismu u nás, o zahraniční politice, o klonování ve světle ochrany lidských práv a o zákonu o sociální pomoci.

Odborná veřejnost i novináři - a jejich prostřednictvím i mnozí občané - si díky těmto slyšením mnohé otázky ujasnili. Odpovědněji se pak mohli podílet na nápravě, změnách nebo prosazování svých představ. Dialog je vždy potřebný.

Tentokrát ale nemá jít o dialog německo-český, a tím méně sudetoněmecko-český, i když mezi několika desítkami pozvaných hostů má vystoupit i několik hostů z Německa, včetně dvou vládněkoaličních poslanců Spolkového sněmu. Těžiště slyšení má být v dialogu česko-českém, tedy v upřesňování českého pohledu na vývoj česko-německých vztahů a v názorech na legislativní problémy, které s německo-českými vztahy souvisejí a které bude ČR po vstupu do EU řešit.

Tlustá čára, kterou v roce 1997 vytyčila česko-německá deklarace, je čarou právní, je oboustranným politickým závazkem, že se k minulosti nechceme vracet právně. Tato tlustá čára nemůže ale být - a její architekti to ani nikdy nepředpokládali - tlustou čarou zapomnění. Neznamená, že budeme o vině jednotlivců, ideologií či státních orgánů let 30. a 40., o činech spáchaných proti jednotlivcům, skupinám obyvatel nebo demokratickému státnímu zřízení mlčet, nebo dokonce že se budeme tématům oné doby vyhýbat.

Veřejné slyšení Senátu se dotkne i těchto otázek. Má přesvědčit veřejnost, českou i evropskou, že žádná část české a československé minulosti není tabu.

Rozprava se ale má zaměřit také na to, co je třeba pro další vývoj česko-německých vztahů ještě udělat. Oba státy - Německo i Česká republika - budou od 1. května příštího roku řešit mnoho společných otázek, které dosud řešit nemusely. Dokonce budou spolu rozhodovat o záležitostech dalších evropských zemí a EU jako celku. Jakákoliv nevyjasněnost z minulosti může tuto spolupráci zatížit a ztížit.

Možná že se právě toto veřejné slyšení stane oním "průlomovým gestem" z české strany, které před přijetím ČR do EU v Německu mnozí čekali jako vyvážení nevlídných výroků některých českých politiků před loňskými červnovými volbami. Evropsky orientovaní Němci, politici i občané, takovýto krok Senátu nesporně uvítají, aby mohli dále přispět ke zlepšení německo-českých vztahů - česky řečeno, účinněji přesvědčovat ty, kteří o "těch komunistických Češích" dosud pochybují.

Středeční hlasování v Senátu bude jistě zajímavé, senátoři se ukážou jak podle svých klubů a stran, tak jako osobnosti s vlastní politickou představou o budoucnosti. Senátor, který bude veřejné slyšení odmítat, jen těžko oddělí svůj odpor ke slyšení od odmítání evropského soužití.

PRÁVO 16. prosince