Polské "nesouhlasím" rozbilo víkendový summit Evropské unie, který měl přijmout společnou ústavu. Samozřejmě tím nerozbilo ani Polsko, ani EU, ani neohrozilo vstup nových zemí. Jen poněkud zkomplikovalo unii život. Marná však sláva, jakýsi závan dávné historie člověk pocítil. Přičinila se o to i slova polských předáků: Polsko je prý evropským šampiónem v utrpení i v boji, takže se ničeho nebojí.

Očekává snad Polsko po svém vstupu do EU utrpení a chystá se na boj? Jistě ne. Jen rétorická figura to byla. Trpí-li Češi nebojovností a ochotou zvednout sukně vstříc násilníkovi, trpí Polsko chronickým přeceňováním své moci, síly a významu. Nedá se přece brát vážně, že je jen o dva hlasy menší a hospodářsky slabší než Německo. Jenže tři roky staré dohody z Nice přisoudily Polsku (a Španělsku, také pozoruhodné) hlasů v EU 27, zatímco Německu 29. Ústava to měla změnit - a Polsko změnu vetovalo.

Možná, že za jinak dobrou věc bojovalo Polsko špatně. Třeba by bylo účinnější v počtu hlasů ustoupit. Například výměnou za záruky, že se nikdy v EU nebude opakovat ukázka neslýchané arogance, jakou nedávno předvedlo Německo a Francie. Schodky jejich rozpočtů totiž opakovaně přesáhly procento dovolené EU a obě země měly být pokutovány. V případě malého Portugalska při stejném provinění sankce EU dopadly tvrdě, Německo a Francie však vyvázly bez sankcí. Že by rovnější než rovní? Tak by ale EU fungovat nemohla.

Není ani vyloučeno, že polské "nesouhlasím" nahrálo skrytým úmyslům některých "starých" zemí EU, jak nové země sice přijmout, ale jako cosi druhořadého. Nebude ústava? Nevadí, my se v Unii uděláme pro sebe a kdo z nových bude chtít, ať se přidá. Kdo ne, bude sice uvnitř hradeb, nikoli však ve vnitřním městě. Přitom i oni mají kus pravdy: integrace Evropy nebude přešlapovat na místě pro kaprice někoho z nových.

Polsko nebylo hlavním viníkem nezdaru posledního summitu EU. Jen viníkem nejviditelnějším, protože nezkušeným. Unie slyší na kompromisy, kompenzace a vyjednávání, špatně však snáší veta. Polsko možná vběhlo do pasti, nalíčené mocnými a zkušenými. Zachovalo se však nemotorně.

PRÁVO 16. prosince