Stínový šéf diplomacie ODS Jan Zahradil byl už dokonce v televizi svou kolegyní Páralovou pasován na jasnozřivce, když jako jediný v Konventu EU odmítl před časem text ústavy podepsat. Teď by měl bušit do žhavého železa, protože takové příležitosti ke zviditelnění se neopakují často. Že bychom se - jak zatím řekl - měli kvůli té nedohodě zamyslet nad celkovou budoucností EU?

Slabá káva. Předpokládám, že Zahradil si ji v příštích dnech přiostří nejedním frťanem ryze národní provenience. Ať už se v České republice bude o tom nezdaru mluvit cokoli a dít se bude cokoli, na dalším osudu integračního úsilí v Evropě to jistě mnoho nezmění. Summit nám ukázal běžný obrázek z divoké přírody: o běhu věcí rozhodují více lev a tygr, nežli zajíc nebo myš. Velká evropská zvířata teď na sebe cení zuby, protože jim jde o postavení v teritoriu, a zvířata menší i docela malá asi počkají, až je běh času donutí k rozumu, či lépe - k rozumnému obchodu. Vždyť jiný revír není k dispozici.

Polský premiér bude možná pár dní národním hrdinou, ale my si přece mnohé pamatujeme. Když podle smlouvy z Nice měly mít v hlasovacím systému výhodu země s největší rozlohou, tedy i Polsko a Španělsko, bylo to v pořádku a dotyčné politiky nenapadlo se ptát, jak k tomu přijdou evropští trpaslíci. Když teď mají být při hlasování zvýhodněny země podle počtu obyvatel, je to najednou nespravedlnost a důvod ke vzpouře. Které z těch dvou kritérií je přitom serióznější, dovede to někdo rozsoudit? Velká zvířata na sebe vrčí a ta malá sedí odevzdaně opodál, vědouce, že z evropské divočiny opravdu není kam odejít. Nepřijetí evropské ústavy ale není zase tak špatná zpráva.

Institucionální změny podle ní mají platit až od roku 2009, a i když je mnoho důvodů ke spěchu, bude-li přijata později, možná bude kvalitnější. Pokud nebyla ústava přijata proto, že ne všichni ze zúčastněných států byly k jejímu přijetí připraveny, pak je to dokonce dobrá zpráva. Následující hledání dohody bude užitečnou průpravou pro politické řízení integrovaného kontinentu. Krach jednoho summitu nenaznačuje vůbec krach probíhajícího procesu, a už vůbec ne myšlenky evropské jednoty. K tomuhle zjištění člověk ani nepotřebuje být jasnozřivcem.

PRÁVO 15. prosince 2003