Kudy vedou zákopy a jaké fangle se nad nimi třepotají, bylo rovněž dopředu známo: "osa Paříž - Berlín" ústy Jacquesa Chiraka a Gerharda Schrödera se rázně přihlásila k textu ústavy budoucí rozšířené Unie. Ten ale snižuje - v porovnání se smlouvou z Nice - hlasovací váhu "malých velkých" zemí a relativně posiluje pozici "otců zakladatelů" EU, tedy Francie a Německa. Hlavní "potrefené husy" - Polsko a Španělsko - v odpověď zakejhaly hrozbu: "Pokud je pozice při jednání o smlouvě taková, že vylučuje jakýkoliv kompromis, my a Španělé prostě nemůžeme říci ano," pravil Aleksander Kwasniewski.

Jenže EU se do Vánoc určitě nerozejde a kompromisy z politiky zmizí jedině tehdy, až zmizí celá politika. Mohla by však vymizet z paměti argumentace polského prezidenta, kterou si pro bruselské hádání nachystal. Což by byla - z mnoha důvodů - velká škoda.

Zpravodajové většinou jen lehce naťukli, že se Kwasniewski vpředvečer summitu dovolal historických zkušeností. To když mu redaktor BBC předhazoval možnost, že by Polsko kvůli vlastní neústupnosti mohlo trpět případnou ztrátou evropských subvencí. Odpověď státníkova stojí však za úplnou citaci:

"Víte, pokud jde o utrpení, tak my o tom víme hodně. Na utrpení jsme ti největší odborníci v Evropě. Po tisíc let jsme trpěli. Dočkali jsme se ústrků z různých stran. Ze strany Ruska, Německa, Turecka, Švédska. Považte, Švédové se v sedmnáctém století rozhodli válčit, vtrhli do Polska a obsadili nás. Na utrpení jsme zkrátka odborníci. Takže když nám někdo řekne: Hele, můžete to šeredně odskákat, můžete trpět, je jasné, že nám Polákům vůbec nerozumí. My umíme trpět. Upřímně řečeno, to je špatná otázka. Jak pro polského prezidenta, tak pro Poláky. Ale nakonec se ukáže, že máme pravdu. Měli jsme ji, když jsme bojovali za nezávislost proti komunistům, a máme ji i dnes, kdy bojujeme za rovnoměrné rozložení sil v Evropské unii."

Co jiného tesat, než právě taková slova?

Bohužel ten, kdo ta zlatá slova tak spatra a v angličtině říká - a mluví jménem boje za nezávislost proti komunistům - právě v řadách polských komunistů třináct let (až do roku 1990) dělal slušnou kariéru. A považte, že se jako mluvčí všech odborníků na utrpení zrovna letos - spolu s Američany a Brity - rozhodl válčit, vtrhl do Iráku a obsadil ho.

Takže nic. Tesat do mramoru by se mělo vždycky jen to, co je zcela nezpochybnitelné.

PRÁVO 13. prosince