Článek
Verdikt nebyl v přehledu rozhodnutí Ústavního soudu doposud zveřejněn, Právo jeho text získalo od účastníků řízení. Podle soudu není Svobodova stížnost přípustná, protože nevyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv. Jak vyplývá z odůvodnění, politikovi se vymstilo jeho taktizování u nižších soudů.
„Z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel brojí proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání vedlejšího účastníka, čímž hodlá zvrátit pro něj nepříznivý výsledek pravomocně skončeného řízení o jím podané žalobě. Ve svých argumentech přitom přehlíží či považuje za nerozhodné, že on sám rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nenapadl,“ uvedl v odůvodnění soudce zpravodaj Stanislav Balík.
„Pro posouzení přípustnosti projednávané ústavní stížnosti je však rozhodující právě skutečnost, že stěžovatel proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba, neuplatnil řádný opravný prostředek,“ uvádí se dále v odůvodnění.
Svoboda doplatil na kličky
Svoboda tak zjevně doplatil na vlastní procesní kličky, jimiž spor doprovázel. Politikovi totiž v očích veřejnosti i vlastních spolustraníků z KDU-ČSL veřejná tahanice o majetek s charitativními organizacemi škodila. Na jednu stranu proto vydával prohlášení, že při ukončí, zároveň ale činil právní kroky k jeho pokračování.
Když u prvoinstančního Obvodního soudu pro Prahu 6 v listopadu 2009 spor prohrál, učinil veřejné prohlášení, že se proti rozsudku neodvolá a spor ukončí. Letos v březnu však zaslal soudu souhlas s odvoláním vedlejšího účastníka, jímž byl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Když Svobodův krok vyšel najevo a vyvolal pobouření, vydal další veřejné prohlášení, že ze sporu odchází a svůj souhlas s odvoláním vedlejšího účastníka stáhl.
Že ani tentokrát neměl v úmyslu proces ukončit, vyšlo najevo až po parlamentních volbách. Městský soud mezitím odvolání vedlejšího účastníka zamítl s tím, že stažení Svobodova souhlasu bere jako vyjádření nesouhlasu. Právě proti tomuto rozhodnutí směřovala Svobodova ústavní stížnost z 20. července. Argumentuje v ní tím, že souhlas s odvoláním sice stáhl, nevyjádřil však nesouhlas a odvolací řízení tak mělo proběhnout.
Lidovci ho vyzvali k odchodu
Třetí porušení slibu, že spor ukončí, vedlo vedení KDU-ČSL letos v létě dokonce k výzvě, aby Svoboda vystoupil ze strany. Tu však politik, kterého mezitím volební debakl smetl z čela KDU-ČSL, neakceptoval a v řadách lidovců zůstává.
Podivný boj o cennou pražskou pozůstalost se táhl několik let. Svoboda se ve sporu domáhal dědictví po pražské důchodkyni Marii Kaprálkové, která krátce před svou smrtí odkázala většinu majetku včetně dvou domů charitativním organizacím.
Několikanásobný exministr byl podle dřívější závěti Marie Kaprálkové z roku 1992 dědicem jejího činžovního domu v hodnotě až padesát miliónů korun za to, že jí kdysi pomáhal uplatňovat restituční nároky.
V roce 2004 však restituentka napsala novou závěť a Svoboda měl podle ní dostat jen milión korun. Tuto závěť po její smrti v roce 2005 napadl u soudu.
Tvrdil, že na Kaprálkovou před sepsáním poslední vůle tlačili příbuzní, že nebyla duševně zdravá, nakonec dokonce to, že podpisy na závěti nejsou pravé. Všechna tvrzení vyvrátil Obvodní soud pro Prahu 6 a uznal poslední vůli Marie Kaprálkové za platnou.