Ve skutečnosti však návrh penzijní reformy neodráží zdaleka jen individuální výkonnost a ochotu pracovat. V prvé řadě odráží prudký růst sociální nerovnosti v naší zemi. Sociální demokraté se rozhodli tuto nerovnost jednoduše dotáhnout až do pozdního stáří.

Prudké rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými zdaleka není dáno pouze ochotou pracovat a podávat výkon. Nerovnost je v mnoha ohledech systémově strukturována. Dvě třetiny bývalých okresů se v průběhu 90. let propadly mezi okresy chudé, zatímco Praha vylétla až někam ke 160 procentům průměrných příjmů. Znamená to snad , že obyvatelé Prahy jsou dvakrát pracovitější než lidé na Ostravsku, Mostecku či Vyškovsku?

Další příklad systémové nerovnosti. Velká část zaměstnanců svými příjmy stagnuje, zatímco několik tisíc držitelů strategických zaměstnaneckých pozic zejména ve finančnictví, bankovnictví a velkoobchodě dosahuje měsíčních příjmů v řádu statisíců až jednoho milionu. Jestliže takový člověk vydělává měsíčně tolik jako sedmdesát či stovka řadových zaměstnanců téže firmy, těžko uvěřit, že podává skutečně stokrát vyšší výkon. Důchod mu to však právě tímto způsobem ocení.

A jiný příklad. Mladí lidé jsou nezaměstnaností postiženi ve všech tržních ekonomikách výrazně více než jiné kategorie obyvatel. Ve Francii tvoří mladí do 26 let věku polovinu dlouhodobě nezaměstnaných. Každý, kdo o tom něco ví, rozmyslel by si napsat, že mizerný důchod dostanou jen ti lidé, "kteří budou většinu svého mladého věku na práci kašlat". Většinu svého mladého věku "kašlají na práci" například také matky, které vychovávají dvě nebo tři děti a po skončení mateřské marně shánějí práci. Za trest tedy dostanou co nejnižší důchod a své mateřství si budou odpracovávat do sedmdesátky.

Dalším diferencujícím faktorem je výše vzdělání. Většina populace nikdy vysokoškolské vzdělání mít nebude, ledaže by jeho úroveň, ale i praktická využitelnost radikálně klesla. Troufám si říci, že většina pracovních míst i v těch nejvyspělejších zemích ani vysokoškolské vzdělání objektivně nevyžaduje. Lidé s maturitou či nižším vzděláním jsou však stále více pokutováni nižší mzdou. Navíc tedy budou pykat ještě tím, že budou pracovat do sedmdesátky a déle. A to právě na těch pracovních místech, která jsou fyzicky namáhavá a která člověka rychle opotřebovávají.

Premiér Špidla opakovaně tvrdí, že reformy se dělají především pro chudší část společnosti. Na připravované penzijní reformě je to zvlášť dobře vidět. Zřejmě se premiér nechal inspirovat výroky některých psychologů, podle nichž pracovní režim udržuje člověka stále svěžím, zatímco důchodci rychleji stárnou. Tvůrci reformy se prostě rozhodli udržovat nižší příjmové kategorie ve stavu trvalé svěžesti, zatímco bohatým naordinovali předčasné stárnutí a rychlý úpadek psychických i fyzických sil. Velice rafinovaná levicová politika.

Ale zcela vážně. Možná, že vytunelovaná ekonomika a zadlužený stát jiné řešení nepřipouštějí. Ale ať se pak nevykládá, že to, co se bude s důchodci dít, děje se kvůli větší spravedlivosti.

(Autor je sociolog)

PRÁVO 11. prosince 2003