Zvukové záznamy krajně podezřelých rozhovorů mezi iráckými zametači stop a satelitní fotografie nákladních automobilů, odvážejících prý podezřelý materiál z ještě podezřelejších míst atd. to vše označil sám Powell za důkazy nepřímé. Otřes ve světové diplomacii se tak toho 5. února rozhodně nekonal. Skladba stoupenců a odpůrců války zůstala nezměněna, reakce na smysluplnost útoku od přikyvování přes krčení ramen až k odmítavému kroucení hlavou jsou po světě a v politickém spektru nadále rozloženy tak, jak byly předtím. Stoupenci zásahu jimi zůstali a nepotřebovali být přesvědčováni, stoupenci především mírového řešení pak pod válečné prapory nepřeběhli.

Tím spíše ne, že ještě než generál Powell domluvil, oznámila BBC, že se dostala k důležitým dokumentům britské tajné služby. A že z nich (bohužel?) plyne, že spojení bin Ládinovy organizace al-Kajdá s Husajnovým Irákem neexistuje. Z toho se logicky odvíjí například prostá otázka: Odkud ministerský předseda Tony Blair, který tímto obviněním proslul na své úrovni jako průkopník, vzal právě opačné tvrzení, když si jeho tajná služba myslí něco úplně jiného? Může to být ještě horší.

Protože konstatování o "kontaktech" al-Kajdá s Irákem posadil na stole Rady bezpečnosti Colin Powell jako třešničku na svůj propagandistický dort, značně tím znevěrohodnil celou "důkazní" konstrukci. Šéfdiplomat asi neví, že malé účelové nepravdy mají sklon chovat se jako plíseň a kazit i jinak dobře našlehané pochutiny. Co by však mohlo být vůbec nejhorší? Kdyby se Saddám Husajn, obklíčený nepřáteli doma a očekávající skoro dvousettisícovou zahraniční armádu, zcela již minul s rozumem a spojil se s vražednými fundamentalisty, až dosud svými úhlavními nepřáteli. A zbraně hromadného ničení, má-li jaké, jim doopravdy poskytl k volnému použití... Buď jak buď, Colin Powell věru celý svět nepřesvědčil.

Novináři dostali záchvat skepse. A Rusko, Čína, Německo, Francie a mnohé další státy berou jeho audiovizuální inscenaci jen jako další pobídku k déle trvající a důkladnější práci inspektorů OSN. Německý ministr zahraničí Joschka Fischer trvá na tom, že "musíme pokračovat v nalézání mírového řešení krize". A generální tajemník OSN Kofi Annan se právě po Powellově projevu odvážil říci: "Válka není nevyhnutelná." Ozvala se však i ona Rumsfeldova "nová Evropa". Nejnověji zplodila společné komuniké, v němž se konstatuje, že "jasné nebezpečí" režimu Saddáma Husajna "volá po jednotné odpovědi ze strany demokratického společenství". Jde jistě o země slušné a nadějné, leč nikoliv vždycky a za všech okolností vzorové pro ono "demokratické společenství", kterým se zaklínají.

Je dobře a je štěstí, že pod podpisy komuniké za Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Chorvatsko, Makedonii a Albánii tentokrát chybí podpis za Českou republiku. Je dobře a je štěstí, že nejmocnější země světa v čele s "prvním mužem planety" se stále ještě při zjevném hledání záminek pro válku alespoň formálně snaží o své pravdě mezinárodní společenství přesvědčovat. Forma jakákoliv, natož ta slušná, má význam, i když se při tom hraje s cinknutými kartami mocenských zájmů. Zve-li totiž s její pomocí svalnatý zápasník do ringu necvičeného slabocha, ten pořád může zdvořile odmítnout. Pokud ovšem doopravdy chce.

PRÁVO 7. února