Čeští či českoslovenští letci, jejich statečnost, symbolizovaná zejména bitvou o Anglii, patří k našim pozitivním tradicím. Při slabém českém sebevědomí to má zvláštní význam. Leteckou mocností se jistě nestaneme. Případným nákupem spíše než do vojenské techniky investujeme do hrdé tradice. Tím spíše je třeba sebevědomí nepoškodit podléháním vnějším tlakům a mimoekonomickým úvahám. Na komplexní armádu, jejíž výzbroj by odpovídala špičkové technice, nemáme prostředky.

Klasickou obranu vlastního území před napadením cizími státy v Evropě nepotřebujeme. V Evropě, v níž jsme členy NATO a brzy už také Evropské unie, není takový útok představitelný. Katastrofický scénář obnovy poměrů před dvěma světovými válkami má nulovou pravděpodobnost. Mohl by se naplnit jen při totálním krachu globálního sousedství, při němž by nám nepomohlo nic.

Výkonnou a užitečnou českou armádu lze dobře stavět jen na základě specializace v rámci NATO, evropských sil, případně v rámci nějakého regionu, například Visegrádské skupiny nebo uvažované posílené spolupráce některých členů Evropské unie. Koordinace je však v nejlepším případě v plenkách. Je proto skoro nemožné konečný cíl specializace pevně zakotvit. Lze ovšem stavět jednotky, jejichž užitečnost se už projevila - například chemické, zdravotnické nebo pro udržování míru v oblastech po občanské válce, jako na Balkáně.

Také debaty o tom, zda a jak se budou utvářet vojenské síly, ať už v rámci NATO nebo společné evropské a bezpečnostní politiky, mohou být relevantní pouze tehdy, budeme-li formulovat základní strategii: co ohrožuje světovou bezpečnost a jaké nástroje potřebujeme, abychom tomuto ohrožení čelili.

Je celkem shoda, že hlavní nebezpečí představuje mezinárodní terorismus. Propojený s globálně organizovaným zločinem, financovaný narkomafiemi, obchodem se zbraněmi, s lidmi a pašováním jakéhokoli zboží zejména v zemích, na které jsou uvalovány sankce a embarga, se snaží využívat beznaděje miliónů lidí, žijících v zoufalých poměrech.

Mnohde se představuje jako nositel pravé víry proti mravnímu úpadku Západu nebo se zmocňuje hnutí proti útlaku, skutečnému či terorem vyvolanému (Hamás, Tálibán, al-Kajdá, Chomejního islámská revoluce, Kosovská osvobozenecká armáda, čečenští zločinci atd.).

Intervence s použitím špičkové technologie řeší jen málo, pokud vůbec něco. Irák potvrzuje, že technické převaze lze čelit asymetrickými prostředky. Biblickým příkladem je Davidův prak proti Goliášovi, moderním pak civilní letadla zamířená na newyorská dvojčata, káry tažené osly v Bagdádu nebo sebevražedný útok. Už nejstarší klasik vojenské teorie z období "válčících států" v Číně Sun Tzu radil: "Předstírejte, že jste slabší a podněcujte ho (tj. nepřítele) k aroganci... Povolaný nezanechává stopu; tajemný jako božstvo, je neslyšitelný. Právě tím je mu nepřítel vydán na milost." Není třeba otevřeně čelit armádám, stačí vytvářet atmosféru teroru, zabít jednoho Američana v Iráku denně nebo Srba v Kosovu týdně. Útočníci počítají s mediálním účinkem.

Americká politika se však nadále zaměřuje na špičkové technologie, jejichž výzkum a výroba stojí astronomické částky. Jakkoli je jejich ničivý potenciál ohromný, k dosažení politických cílů operace je nedostačující. Evropa nepotřebuje stovky miliard na technologické vyrovnávání svých vojenských prostředků s USA, vyrábět Matku všech bomb, laserem naváděné střely, jaderné minibomby určené pro bunkry nebo nástroje hvězdných válek.

Potřebuje prostředky účinné pro boj s terorismem, na pomoc při odstraňování jeho příčin, na malé a špičkově vycvičené a vyzbrojené jednotky, schopné okamžitě zasáhnout proti zločineckým strukturám, na zpravodajské služby, schopné pronikat do teroristických struktur atd. Euroamerická spolupráce na rovnoprávné základně je pro úspěch boje s terorismem potřebná a případná dělba práce je možná. Musíme však získávat podporu a spoluúčast co největšího množství lidí a států, máme-li vytvořit silnou společnou sílu a zaručit, že "coalition of willing" budeme všichni.

Bez dohodnutých strategií na evropské, nebo ještě lépe na euroamerické úrovni nebudeme schopni vyřešit ani desetiletí se vlekoucí reformu české armády.

(Autor byl čs. ministrem zahraničí)

PRÁVO 9. prosince