Ano, zatímco nástup výkonu trestu těhotné ženě a matce dítěte do jednoho roku věku předseda soudního senátu povinně odkládá, u vazby to neplatí. I když k tomu soudce rozhodující o vazbě může přihlédnout, žádný zákon těhotnou ženu před vazbou nechrání, a tak každoročně jedna až dvě ženy tam porodí. Dítě se odebere do kojeneckého ústavu, ženu eskortují i několikrát denně ke kojení. Je to finančně nákladné a porušuje to právo dítěte na matku.

Vazba je často nezbytná k vyšetření složitých, skupinových případů. Proto by ani těhotenství a péče o malé dítě neměly být zákonným důvodem k nevzetí ženy do vazby nebo k propuštění z ní. To na rozdíl od výkonu trestu, který může počkat i u ženy, jež byla odsouzena k dlouhému vězení. Většina odborné veřejnosti ale zároveň soudí, že po zkušenostech ze Světlé nad Sázavou by měl zákon upravit možnost, aby rodička ve vazbě mohla mít dítě u sebe.

Zákon o výkonu trestu odnětí svobody už třetím rokem umožňuje věznění odsouzené ženy i s jejími dětmi do věku tří let. Ve věznici pro ženy ve Světlé nad Sázavou byl loni upraven jeden objekt, v němž jsou nyní čtyři ženy a pět jejich dětí.

Přítomnost dětí přispívá k nápravě potrestaných, vrací je do společnosti. Tak malé dítě nemá tušení, že nežije na svobodě, a hlavně je s matkou. Tyto podmínky jsou vzorem pro rozšíření nových přístupů k věznění žen vůbec, část úpravy může být dále přenášena do mužských věznic. Ukazuje se, že matka s dítětem může být inspirujícím prvkem i ve vězeňství.

Vládní návrh novely zákona o vazbě nyní bohužel nepočítal s tím, že žena ve vazbě bude mít u sebe novorozeně. Ve složitém vyjednávání o změnách ve vězeňství (některé jsou finančně náročné) to neprosadil ani vládní zmocněnec pro lidská práva. O to cennější byla iniciativa nezávislých poslanců Táni Fischerové a Svatopluka Karáska (oba z klubu US-DEU). Díky nim přijal petiční výbor Sněmovny pozměňovací návrh, který měl pobyt novorozených dětí ve vazbě upravit.

Poslanci mysleli i na to, že některé děti je třeba chránit před agresívními matkami, a proto důkladně formulovali sociálně-právní ochranu dítěte a působnost soudu. Na plenární schůzi Sněmovny si ale poslanec Alexander Černý (KSČM) vyžádal oddělené hlasování o tomto návrhu petičního výboru,a návrh pak nezískal většinu. Někomu asi přišlo zbytečné investovat do vybavení cel, dětských sester atd. kvůli jedné či dvěma ženám ročně. Zbývá jako vždy Senát.

Když jsme byli, moje žena a já, na jaře v Paříži, bydleli jsme v ulici de la Roquette. U ní je velký park se spoustou sportovních zařízení pro děti a mládež. Stojí na místě bývalé věznice, z níž zbyla jen brána do ulice. A na bráně je deska, hlásající, že tam bylo do poloviny 19. století vězení pro děti a pak pro ženy. A že za vichistického režimu tam byli vězněni bojovníci proti němu a oběti rasistické perzekuce.

Druhý den nás pozvala na oběd Lis Londonová, vdova po Arturu Londonovi, který se stal obětí stalinských procesů 50. let. Když zjistila, že bydlíme v ulici de la Roquette, zavzpomínala si, jak tam byla za nacistické okupace vězněna a jak tam porodila syna Gérarda. Když mu byl tuším rok, eskortovali Lízu do Ravensbrücku a ona předala malého Gérarda své matce.

Zastyděl jsem se, že to, co bylo za nacistické okupace a zločinného vichistického režimu samozřejmé i vůči nepřátelům říše, není stále možné v demokratické České republice.

PRÁVO 5. prosince