V jednom případě se ohradil, že nařízené zdravotní pojištění pro živnostníky neřeší situaci ve zdravotnictví, ale těm lidem komplikuje život. V případě druhém mu vadilo, že přijetím zákona by přišla o část státní sociální podpory skupina živnostníků a drobných podnikatelů, která vykazuje nejnižší výdělky. "Zaměstnanci se stejnou výší příjmů ve svých nárocích zkráceni nebudou," poznamenal Klaus ve zdůvodnění.

Prezident v rozhovoru pro Právo odmítl, že by byl stranickou hlavou státu. Formálně vzato je toto tvrzení nenapadnutelné. Klausova obhajoba živnostníků by mohla nést spolupodpis nejen jeho ODS, ale také US-DEU či lidovců. Prezident tudíž setrvává konzistentně ve svých pravicových postojích a nepředvádí přitom ani aktivismus, který by znamenal souboj hlavy státu se samotným charakterem parlamentního systému, což ještě před svým zvolením do úřadu označil za mylný postup.

Přesto vetováním dvou vládních zákonů se Václav Klaus posunul zpět ze všeobjímajícího majestátu hradního úřadu do aktivní politiky. Musí se s ním v budoucnu počítat jako s významnou silou, která může kdykoliv zasáhnout do dění v podhradí ve jménu svého vyhraněného názoru.

Prezidentova fundamentální pozice skutečně nemusí být zrcadlem politiky té či oné strany. Za určitých okolností ale vnáší právě do zcela konkrétních situací důležitý akcent, který může sehrát úlohu katalyzátoru. Vracet Sněmovně zákony v okamžiku, kdy vládní koalice si není jista, zda dokáže zajistit potřebnou většinu hlasů, je testíkem vládní soudržnosti. Pokud by v přehlasování prezidentova veta selhala, odstartoval by její pád právě impuls z Hradu. Václav Klaus se přitom netají kritickým vztahem k tomuto kabinetu a jeho odchod by mu jistě nezpůsobil vrásky na čele.

Hvězdná hodina hlavy státu u nás přichází vždy v momentě, kdy se mění vlády. Prezident je ten, kdo pověřuje toho či onoho politika sestavením nového kabinetu. Zde jedná podle ústavy, jež mu ovšem neukládá, lídra které strany k naplnění tohoto úkolu povolá. Pokud ale bude vybraný politik úspěšný, určí tím směr vládní politiky na další období.

Klausovy fundamentální postoje vyjádřené v obhajobě živnostníků proti zaměstnancům evokují domněnku, že by v takové situaci pomohl ke zrodu kabinetu s obdobným zaměřením, daly-li by výsledky voleb k tomu alespoň minimální prostor. Je jako zkušená štika ve výborné kondici připravená vyrazit mezi karasy.

Je sice pravda, že letos v lednu, ještě jako kandidát na Hrad, odpověděl Klaus na otázku, zda má prezident jmenovat premiérem předsedu vítězné strany, byť to není v ústavě zakotveno, slovy: "Stoprocentně si to myslím." Ale analýza míry naplnění Klausových předvolebních slibů v prezidentské realitě vyvolává ostražitost k věrohodnosti jeho slov v porovnání s činy.

V červenci 2000 tehdejšího šéfa ODS popudilo veto volebního zákona uplatněné tehdejším prezidentem. "Napadání těchto většinově přijatých zákonů vnímáme jako součást politického boje, v němž jde o již tradiční střet s elitářskými skupinkami, snažícími se znovu a znovu obejít vůli většiny," citoval z prohlášení výkonné rady ODS. Nyní totéž dělá sám.

Letos v lednu prezidentský kandidát Václav Klaus prohlásil: "Na věci typu - jak byste řešil sociální dopady deregulace nájemného, nebo jak se mají chovat chovatelé psů bojových plemen - prezident smí mít svůj názor. Ale jako osoba, nikoliv jako prezident. Nejsou to prezidentské věci a v tomto smyslu prezident nemá bojovat s žádnou vládou." Neuplynul ani rok a prezident Václav Klaus zvolil přesně opačný postup.

PRÁVO 1. prosince