Soudkyně městského soudu Kateřina Hrudková rozhodla v případu naposledy loni v květnu. Stejně jako v březnu 2007 uvedla, že Havlová od firmy odkoupila polovinu Lucerny za výrazně nižší cenu a pro společnost nápadně nevýhodných podmínek.

Protože znalci nedokázali ve svých posudcích jasně určit, jaká měla být obvyklá cena za nemovitost, stanovila ji soudkyně sama. Odvodila ji z částky, kterou za polovinu paláce zaplatila společnost Chemapol Reality v roce 1997 exprezidentovi - tedy 200 miliónů korun. Firma nemovitost o dva roky později prodala Havlové za 145 miliónů.

Podle vrchního soudu však soudkyně obvyklou cenu takto stanovit neměla, určuje se jinak. Navíc znalce k vyjádření, že cenu nelze určit, navedla zadáním znaleckého rozsudku. Svůj závěr o "nápadně nevýhodných podmínkách" pak nezkoumala i z hlediska dopadů prodeje na Chemapol Reality, která byla v té době v pozici dlužníka.

Havlová si nemůže vzít úvěr na rekonstrukci

Proti Havlové stojí ve sporu konkursní správce C.H.R., který tvrdí, že firma prodávala část nemovitosti v situaci, kdy měla výrazně omezené možnosti se volně rozhodovat. Slovenská Tatra banka totiž podala v roce 1999 návrh na konkurz C.H.R. a Havlová odkoupila od věřitelů pohledávky vůči firmě ve výši 230 miliónů korun. Vzala si na to úvěr jištěný druhou polovinou Lucerny. Celkem 30 miliónů zaplatila hotově a na 115 miliónů použila pohledávky. Zbytek pohledávek prý firmě prominula. Správce konkurzu ale řekl, že obě strany uzavřely dohodu o narovnání, nikoliv o prominutí dluhu.

Podle svého dřívějšího vyjádření může Havlová nyní Lucernu spravovat, pronajímat a z vybraných nájmů opravovat. Chtěla však také rekonstruovat celou vzduchotechniku a fasády, nemůže si na to však vzít úvěr.

Lucernu získali bratři Václav a Ivan Havlovi v roce 1992 v restituci. Ivan svou polovinu daroval manželce Dagmar, která pak chtěla odkoupit druhou část od švagra. Prezident ji však prodal Chemapolu a až v roce 1999 se druhá polovina dostala do rukou Havlové.