Často a rád mluvíte o odpovědnosti lidí za sebe. Pak řekněte, jak k tomu přijde odpovědný člověk, který pracuje, nekrade, od státu nikdy nechtěl žádné dávky, netuneloval banky, do kterých pak stát nalil miliardy, nepodílel se na nevýhodných obchodech a podivných státních zakázkách, a teď má doplácet na chyby politiků?

Stát nemá jiné peníze než peníze daňových poplatníků.

Všichni, kdo se v politice pohybujeme nějakou dobu, neseme na tom svůj díl odpovědnosti.Miroslav Kalousek

 

A s nimi hospodaří politici...

S nimi hospodaří politici tak, jak občané rozhodli ve volbách. Ve vaší otázce je také ukryt motiv, proč jsem se rozhodl založit TOP 09. Přál jsem si, aby tady byla politická strana, která jasně řekne: To jsou vaše peníze. A nechcete-li mít dluhy, tak se musíme chovat tak, abyste je neměli. Dvacet let bylo běžnou praxí před volbami slibovat, dáme vám tolik a tolik, zajistíme to a to. Už se ale neříkalo, že vám nemůžeme přidat, pokud si na to nepůjčíme.

Včetně KDU-ČSL, jejímž jste byl členem.

Včetně KDU-ČSL. Opakovaně říkám, že všichni, kdo se v politice pohybujeme nějakou dobu, neseme na tom svůj díl odpovědnosti. Jsou dvě možnosti – buď to budeme házet jeden na druhého, anebo se budeme snažit dát to do pořádku.

Jak chápat větu z koaliční smlouvy, že se má zvýšit hmotná odpovědnost politiků za škody způsobené při výkonu funkce? Třeba že ministr, který podepíše pro stát nevýhodnou smlouvu, která skončí až u arbitráže, se bude podílet na jejím uhrazení?

Ano, mohlo by to vést i k tomu, že by se podílel na uhrazení škod. Odpovědnost u politiků musí být výrazně vyšší než u zaměstnanců. Není pravda, že kolektivní odpovědnost není individuální. I rozhodování vlády je složeno z individuálních hlasů. Proto budeme trvat na tom, aby se zveřejňovalo, jak kdo hlasoval.

Vašich chystaných reforem si všimla i zahraniční média, která píší, že Čechy čeká krev, pot a slzy. Kdo bude nejvíc plakat?

Uskromnit se musíme úplně všichni. My se to snažíme ukázat i tím symbolickým krokem, kdy začínáme snížením platů ústavních činitelů. V zásadě se to ale dotkne každého. Jedinou skupinou, které se to nedotkne, jsou senioři. Důchody budou valorizovány.

Podle současných pravidel?

Ano. Přiznám se bez mučení, že já jsem chtěl být od roku 2011 tvrdší. Ale koaliční dohoda je taková, že se nebude měnit zákon a pro příští rok se bude valorizovat podle současných pravidel. To znamená, že těch 14 miliard, které nás to bude stát, musíme tvrdě uspořit jinde. Jinak se vracím k tomu, že se reformy dotknou všech.

Jak je chcete lidi přesvědčit, že reformy nejsou jen pro bohaté a že větší náklady na ně neponesou nízkopříjmoví občané?

Já nepoužívám termíny bohatí a chudí, protože to zavání trochu třídním bojem. Společnost dělím na sociálně potřebné, kteří musí mít nárok na pomoc, a na ostatní, kteří na ni přispívají. Čím vyšší příjmy mají, tím přispívají na sociální stát více. Nízkopříjmové skupiny obyvatelstva například – a to nechceme měnit – neplatí žádnou daň z příjmu fyzických osob. Vždy, když čtu v novinách články o tom, jak je třeba zavést progresívní daň, tak říkám: proboha, vždyť my ji máme, jedna třetina fyzických osob neplatí daň, byť daňovou povinnost má. Máte-li dvě děti, až do 19 tisíc měsíčně naplatíte ani korunu. To je podle mě vysoká míra solidarity. A nic se nezmění.

To hovoříte o lidech, kteří mají práci a tím i příjem a nedostanou se do nějaké vlastní vinou nezaviněné sociálně tíživé situace.

Ano. A lidé, kteří se dostanou do existenčních problémů, mají nárok na podporu. Ale bude třeba, aby vyvíjeli nějakou aktivitu. Sociální síť nesmí být alternativou ke slovu pracovat. Znamená to, že přijdu-li o práci, musím se nějakým způsobem chovat. Ne že budu si na úřad chodit pro dávky a pracovat budu načerno. Tenhle mejdan už musí skončit.

V koaliční smlouvě tvrdíte, že sociálně citlivým způsobem zkrátíte některé sociální dávky. Jak jste vybírali skupiny, kterým budete sahat na dávky? Proč mladé rodiny, důchodci, proč lidé pečující o postižené členy rodiny, proč dlouhodobě nemocní?

Vzhledem k časové tísni se vše bude dělat ve dvou krocích. Ten první se týká roku 2011, kde je jasné, že nepůjde o žádné hluboké systémové změny ekonomicko-sociálního systému, protože jde poměrně o dlouhou legislativní práci. Pro rok 2011 sice změníme některé zákony, ale upravíme jen některé parametry. Skutečně reformní rozpočet bude až v roce 2012.

Nedomnívám se, že budeme řezat do masa. Budeme řezat do sádla. Trvám na tom, že jsme stále ještě výjimečně bohatá a šťastná země a že toho sádla je relativně dost. Miroslav Kalousek o reformách

 

Jsou vůbec politici po dvaceti letech ve vrcholných funkcích schopni vžít se do situace lidí, na které nejvíc dolehnou chystané reformy vaší vlády.

Já jsem nespadl z Marsu. Byl jsem v situacích, kdy jsem vydělával velmi málo peněz. Moje maminka má velmi malý důchod, takže jí pomáhám, což je automatickou povinností všech. Velmi často říkám, když mluvím s některými důchodci s nízkými příjmy, a je to označováno za mimořádně asociální: pozdravujte vaše děti. Oni vůči vám mají vyživovací povinnosti, dokonce ze zákona.

To je sice hezké, ale jste ochoten připustit, že na tom mohou být i samy jejich děti špatně?

Samozřejmě. Nežiji ve vzduchoprázdnu, uvědomuji si, že někteří lidé mají nízké příjmy. Vím, kam tím míříte. Naznačujete, že naše reformy budou tvrdé. Já si to nemyslím. Řekl bych, že jsou relativně sociálně citlivé. I když pravda, ve vaši otázce je ukryto něco, co se strašně špatně vysvětluje. Snižujete-li dávky a podpory, tak někomu, kdo je zvyklý na peníze, které si nikdy nevydělal, najednou říkáte: budete brát méně. A on má pocit, že mu něco berete.

Ve skutečnosti mu nic neberete, on bude pořád dál dostávat na úkor někoho jiného. Přesto to ale vnímá jako svou újmu. Ovšem zdůrazňuji, že nadále tady budeme mít silný sociální stát. Ano, rovnostářství bude o něco menší, než bylo dosud. Ale jasně jsme řekli, že budujeme společnost rovných příležitostí, nikoli společnost rovné spotřeby.

Před volbami jste varovali před řeckým příkladem. Nemůže pro vás být právě teď Řecko strašákem, že když říznete do toho masa příliš hluboko, zakládáte si na sociální nepokoje a stávky, které nakonec mohou ekonomiku podusit?

Nedomnívám se, že budeme řezat do masa. Budeme řezat do sádla. Trvám na tom, že jsme stále ještě výjimečně bohatá a šťastná země a že toho sádla je relativně dost. Kroky, které děláme, jsou daleko citlivější než ty, které bychom museli dělat, pokud bychom se dostali do řecké situace. Ano, je namístě očekávat protesty proti nepopulárním krokům. Nicméně je také třeba vysvětlovat, že nejsme v situaci, kdy pro nás je možné buď to udělat, nebo neudělat. Jsme v situaci, kdy existuje alternativa buď to udělat hned, relativně sociálně citlivě, nebo to neudělat, a potom se budou muset dělat mnohem tvrdší a bolestivější zákroky.

Neboli platí, že pokud k nějakým protestům dojde, vláda neustoupí?

Nechci je přivolávat, ale nemohu je vyloučit. Žijeme v zemi, kde se protestovalo i proti Špidlově reformě, která byla velmi sociální a nebyla hloupá. Pokud by soc. dem. měla vůli dotáhnout ji do konce, tak jsme dnes polovinu problémů neměli. Dnes budou kroky o něco tvrdší, a pokud zítra vláda ustoupí, tak za pět let budou kroky úplně drastické. Samozřejmě tomu lze předejít jednáním. Je zde tripartita. V odborech nevidím žádné nepřátele. To jsou partneři, byť mají logicky na věc úplně jiný pohled. Je možné udělat nějaký kompromis, ale není možné ustoupit v zásadních věcech týkajících se snižování deficitu veřejných rozpočtů. Je možné něco rozložit do dvou let, něco oslabit, ale není možné ustoupit od směru a cíle.

Celý rozhovor čtěte v sobotním Právu