Budoucí ministr financí a první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek na této stránce před týdnem prohlásil: „Ministerstvo je monokratický orgán a koaliční náměstek tam nepřichází jako kontrolor ani jako zastupující stranický protektor, ale aby tam pracoval a poslouchal na slovo svého ministra. A kdyby neposlouchal, tak ho vyhodím.“ Měl tím na mysli budoucího prvního náměstka za ODS.

Myslím si, že jsou to zbytečně silácká slova. Na druhé straně platí, že opravdu ministerstvo je hierarchicky organizovaná struktura s jednoznačně stanovenou hlavou. Kterýkoli náměstek je podřízený tohoto ministra. To je skutečnost. Jsem přesvědčen, že systém koaličních náměstků – a v tomto případě prvního náměstka na ministerstvu financí – prospívá koaliční soudržnosti i lepší komunikaci. Určitě zvyšuje důvěru mezi koaličními partnery.

Budou na všech ministerstvech vždy dva náměstci zbývajících stran?

Lze předpokládat, že tomu tak s největší pravděpodobností bude. Není to nic překvapivého. V České republice jsou koaliční vlády od roku 1992 a zpravidla to takto bylo.

Neobáváte se, že vaše vláda vstoupí do historie jako kabinet bolestivých škrtů a utahování opasků?

Opatření budou bolestivá, nicméně jsou nezbytná. Příliš dlouho se odkládala a je nutné, aby tady byla politická odvaha tyto kroky učinit, chceme-li mít dlouhodobě udržitelné finance, chceme-li směřovat k tomu, že zastavíme zadlužování, že nebudeme mít schodkové rozpočty. My k tomu máme odvahu a odhodlání. Jsem přesvědčen, že to také většina občanů pochopí. Samozřejmě podmínkou je intenzivní komunikace, nearogantní snaha vysvětlit kroky veřejnosti.

Až zavedete všechny změny, o nichž se teď mluví, nemyslíte, že to povede k sociálním nepokojům či minimálně stávkám?

Samozřejmě že nemohu vyloučit prudší reakci třeba nějaké zájmové nebo sociální skupiny. Ale naším cílem bude intenzivně vysvětlovat a zdůvodňovat, proč ty kroky se dějí. Lidé za tím především musí vidět smysl, že ta opatření mají hlavu a patu, že nejsou dělána jenom proto, aby z nich někdo vyždímal peníze, ale že skutečně cílem je zastavit zadlužování, které by ohrozilo tuto zemi i z hlediska budoucnosti, našich dětí a vnuků. Musí také vidět snahu vlády, že šetří u sebe.

V souvislosti s důchodovou reformou jste řekl, že chcete jednat s odbory. Bude se to týkat i dalších opatření?

Určitě ano. Teď můžu prozradit, že včera (ve čtvrtek) jsem měl hodinové jednání s vedením ČMKOS v čele s panem předsedou Zavadilem. Jsme v pravidelném kontaktu. Mimochodem od voleb to nebylo naše první setkání. Takže já jsem k tomuto dialogu naprosto připraven.

Pojďme k jednotlivým krokům. Za denní pobyt v nemocnici se má místo 60 korun platit nejméně stovka.

V prvé řadě jsem přesvědčený, že každý rozumný člověk ví, že jenom strava za ten den činí více než sto korun, že je to rozhodně více než 60 korun. Když je člověk léčen v domácím ošetření, tak také musí stravu platit, není to placeno ze zdravotního pojištění. Takže kdybychom se bavili o zreálnění nákladů třeba jenom za stravu, tak ten krok je naprosto legitimní a oprávněný s tím, že samozřejmě ta částka nebude příliš přesahovat stokorunu a bude se spíše odvíjet od kvality poskytovaných služeb.

Opravdu je rozdíl, zda ležíte na jednom pokoji s jedenácti dalšími pacienty a na chodbě pro pět podobných pokojů je společné WC, nebo zda ležíte dejme tomu se třemi dalšími pacienty a součástí vybavení pokoje je toaleta.

Takže v prvním případě by se platila zhruba stokoruna a v tom druhém?

Dovedu si představit například rozdíl padesáti korun. V řádu desetikorun.

Jsou lidé, například mnozí důchodci, kteří jsou zvyklí denně utrácet méně než stokorunu. Když jsou v nemocnici, musí například dál platit nájem. Čili pro někoho skutečně tato částka může být reálnou zátěží.

Samozřejmě že ano. Musím říci, že i v tomto případě, o kterém mluvíte, ten důchodce když je doma, tak si také musí platit minimálně třikrát denně nějakou stravu. Zadruhé my jsme se dohodli, že budeme velmi pečlivě vyhodnocovat sociální dopady těchto opatření ve zdravotnictví na jednotlivé společenské a sociální skupiny. Zatřetí jsme připraveni mít sociální klauzule a ochranné mechanismy, o kterých budeme dále diskutovat.

V čem by spočívaly?

Například v tom, že po dosažení určité limitní částky by se poplatky za pobyt v nemocnici dále neplatily. Nebo opatření v sociálním systému, která by umožnila třeba ze systému hmotné nouze uhradit tyto poplatky a podobně.

Například v Německu platí omezení plateb za pobyt v nemocnici na 28 dní.

Je to jedna z možností. Buď by to bylo stanoveno nominální korunovou částkou, nebo počtem ošetřovatelských dní a podobně. Určitě tam budou přiměřená sociální opatření.

Dalším z kroků je snížení příplatku na péči pro zdravotně postižené v nejnižším stupni postižení ze dvou tisíc na 800 korun měsíčně. To budou dostávat směšnou částku.

Není to směšná částka. Chci zdůraznit několik věcí. Zaprvé týká se to pouze péče o dospělé. Tam, kde pečují o děti, bude zachována dvoutisícová částka. Zadruhé průměrné náklady na pečovatelskou službu, které jsou placeny klientem, jsou zhruba osm set korun. Na to je zpracována analýza. Čili toto by odpovídalo zhruba této částce. Zatřetí až do konce roku 2006 takto postižení lidé nedostávali ani korunu. Ani korunu. Takže z tohoto pohledu – já jsem to tvrdil vždycky a dával několik návrhů – výše příspěvků na péči prvního stupně od počátku v zákoně o sociálních službách platícím od 1. ledna 2007 byla naddimenzovaná.

Rovněž chcete zrušit sociální příplatek, který dostávají rodiny s dětmi s nižším příjmem, než je dvojnásobek životního minima?

Tady samozřejmě počítáme zaprvé s tím, že tato dávka státní sociální podpory je asi nejhůře administrovatelná. Její výpočet je nesmírně komplikovaný. Tyto částky mohou být kompenzovány dalšími dávkami především ze systému hmotné nouze.

Prakticky všechny strany včetně vaší mluví o prorodinné politice. Jak se s tím slučuje další z kroků, tedy že se zruší porodné na druhé a další dítě?

Proto zůstává u prvního dítěte porodné v plné výši (u lidí s příjmy pod 2,4násobek životního minima, pozn. red.). Jsme přesvědčeni, že to má být příjmově testovaná dávka. Koneckonců i přídavky na děti jsou příjmově testovány. Mimochodem stejnou hranicí jako porodné. Přece platí, že řadu věcí, které si opatříte pro první dítě, tak použijete i na další děti. Já místopřísežně prohlašuji, že u Nečasů všechny čtyři děti, když šly z porodnice, přestože byl mezi nimi velký rozdíl, tak šly do téže postýlky. Každý ví, že dětské oblečení se běžně předává dalším dětem.

Mimochodem porodné není standardní sociální dávkou. Zdaleka není v každé zemi Evropské unie. Není to samozřejmost. A dokonce když se podíváme do Španělska, které musí prudce šetřit a je tam socialistický premiér Zapatero a výrazně levicová vláda, tak zde jedním z klíčových úsporných opatření je úplné zrušení porodného. Na nulu.

Celý rozhovor je otištěn v sobotním vydání deníku Právo.