Ta je důležitá nejen pro vyšší věrohodnost politicko-právního rámce válečné operace, ale také pro okamžik, kdy naplno vyvstane neméně složitý úkol spravovat dobytou zemi po válce.

Není vyloučeno, že důkazy zaberou a že se RB pohne směrem očekávaným Američany. A možná, že některé vlády dokonce přímo čekaly na Powellův impuls, aby mohly elegantně vybruslit ze svého dosavadního odmítání amerického spěchu začít s válkou.

Ať tak či onak, po pravdě řečeno to, co Powell předložil, není ovšem žádný důkazní průlom. Zvláště pak ne ve světle reklamy, jež celé prezentaci předcházela. Nyní je totiž zcela jasné, že rozkaz, který uvede do pohybu obrovskou údernou sílu soustředěnou kolem Iráku, bude podepřen jen nepřímými důkazy.

Což je vážnější tím spíš, že sám šéf inspektorů Blix den před Powellovou zprávou zpochybnil jeden z jejích klíčových bodů: prohlásil, že jeho lidé v Iráku nikde neviděli stopy po maskování ani po práci s těžkými mechanismy irácké armády.

Členové RB ale dobře vědí, že Bush se bez ohledu na jejich konečný postoj stejně Saddámova skalpu nevzdá. Americký prezident se ostatně ani netajil záměrem udeřit na Irák, a to i bez souhlasu OSN, nepodaří-li se mandát RB získat. Z hlediska Bílého domu tedy scénář příštích týdnů závisí hlavně na stupni vojenské připravenosti amerických a britských sil v Zálivu. Powellova zpráva byla z tohoto pohledu spíš formální mezihrou a součástí psychologické přípravy diváctva na fakt, že poslední zvonění před válkou