Také jako Petr Nečas nepoužíváte výraz kmotr?

Slovo kmotr přímo nesnáším. To opravdu používám nerad, protože to stranu strašně poškozuje a asi se to s ní velmi dlouho ponese.

Uznáváte však existenci takovýchto parazitujících struktur?

To existuje v mnoha stranách. Počínaje tímto kongresem i výsledkem voleb ale už ty struktury, které, jak říká Petr Nečas, chtějí vládnout v příšeří, za chviličku nebudou mít z čeho žít. To znamená, že odumřou samy, on to žádný vnitrostranický Cattani nevyřeší. My nejsme NSDAP, to znamená, že velmi těžko můžeme vystupovat proti těmto strukturám nějakým násilným nebo policejním způsobem. Nejlepší je politiku dělat tak, aby ti, co chtějí zůstat v příšeří, v něm zůstali, ale aby už neměli žádný vliv. A k tomu evidentně máme nastartováno.

Za vaším zvolením žádné takové skupiny nejsou?

Ne, ne, ne. Saša Vondra mi před kongresem sám říkal, že jižní Morava je dnes známá tím, že žádného člověka se zlatým řetězem kolem krku, který by nás řídil, nemáme. A je to pravda.

Bylo takovou strukturou dřívější vedení jihomoravské ODS s šéfem Milanem Venclíkem?

Pan Venclík nebyl z příšeří, byl předsedou regionu.

A lidé kolem něj?

Nemyslím si to. Konflikt, který tady nastal, byl spíš kolem řízení strany a kvůli tomu, že jedna osoba chtěla obsazovat všechny funkce, které se nabízely. Respektive jedna osoba a jeho rodina a proti tomu se uskutečnila vzpoura. (Loni se Blažkovi a dalším podařilo sesadit Milana Venclíka, jehož bratr Leo se nedostal na kandidátku do komunálních voleb, pozn. red.)

Na kongresu se spekulovalo, jaké byly dohody krajů, zda byly dodrženy a tak dále. Jak to bylo podle vás?

Předběžné rozhovory jsem s ostatními regiony vedl i já. To znamená, že určité rysy dohod nebo někdy i dohody existovaly. Problém byl v tom, že v podstatě každá akce vyvolá reakci. Jakmile se tušilo, že existují nějaké dohody napříč některými regiony, tak zase jiné skupiny začaly ty jednotlivé regiony rozebírat zevnitř. A to je výsledek kongresu. To znamená, že Praha přijela zcela nejednotná. Je evidentní, že minimálně polovina pražských delegátů nevolila Davida Vodrážku, a to ani v jedné volbě (na 1. místopředsedu ani na řadového místopředsedu). Lidé nakonec ve značné většině rozhodovali v tajném hlasování tak, jak si mysleli, že je to nejlepší. A tak to má být.

Co říkáte na Vodrážkův neúspěch?

David Vodrážka mi byl blízký naturelem. Byl takový velmi přímočarý, což já mám rád.

Připojujete se k rozšířenému názoru, že si to Vodrážka pokazil zpackaným projevem?

Ten projev dobrý nebyl, ale když se nad tím zamýšlím dnes, tak mi trošku připadá, že existovala určitá dohoda ten projev zesměšnit už před kongresem.

Kdo se na ní podílel?

Když jsem viděl, jak neuvěřitelně radostně tleskala značná část pražských delegátů, že Vodrážka neuspěl, a vím, že ruch v sále začínal z těch míst, kde seděla pražská ODS, tak si myslím, že to bylo někde odtamtud.

Jak byste zhodnotil tři dosavadní předsedy ODS – Václava Klause, Mirka Topolánka a Petra Nečase?

Václav Klaus? Už na kongresu jsem říkal, že jsem příznivcem toho, čemu říkám kritický racionalismus a jeho součástí je i osvícenství. Ale nikoli v takové té podobě, jak všichni známe Josefa II. a podobně, ale spíše ve smyslu, že pokud něco pohne tuto společnost dopředu, tak je to vzdělání. U Václava Klause velmi oceňuji jeho celoživotní touhu po vzdělávání se a v tomto jde příkladem jako málokdo z politiků.

Pokud jde o Mirka Topolánka, tak on byl zase úplně jiný typ. Jak se někdy říká, bylo vidět, že prošel ulicí a byl schopen komunikovat s kýmkoli kdekoli, ať byl z jakékoli společenské vrstvy, což nám získalo poměrně hodně voličů. Pak ta jeho éra ale přešla v to, že taková upřímnost a bezprostřednost, pokud zastáváte určité funkce, už víc škodí než přináší.

Petr Nečas je zase můj protipól. On je spíš tišší, introvertní. Když se mám charakterizovat sám, tak já jsem takový Jihomoravan typu Vladimíra Menšíka. Já se bavím životem včetně pití vína, piva a tak dál a jsem spíš extrovertní.

A co negativa? Začněme Klausem.

U Klause si nejsem jist, jestli někdy nepodléhá tomu, co si myslím, že není v demokracii dobré. A to je určitý typ elitářství. Já ho osobně neznám, ale někdy působí, že by určitému elitářství mohl propadat, což není dobře.

Pokud vím, tak zrovna Klaus elitářství doslova nesnáší a vždycky před ním varuje. Jak se to u něj projevuje?

Třeba soudím podle toho, jakými lidmi se obklopoval v devadesátých letech – kapitáni průmyslu a tak podobně. A to většinou byli lidé, kteří spíš něco zprivatizovali a za dva za tři roky jsme četli, že mají nějaké problémy, než aby to byli opravdu ti Baťové. Kdyby se obklopoval baťovskými typy lidí, tak jsem potichu, ale tohle byla náhle vzrostlá vrstva, která začala více hrát golf než podnikat. A vytvářela se tam určité – podle mého názoru z dálky – elitářská uskupení. A toho já příznivcem nejsem... Klaus mě asi praští palicí po hlavě, ale mně to tak na dálku připadá.

Ale podobní lidé z velkého byznysu se pohybovali i kolem Topolánka.

Kdybych to měl vysvětlit, tak u Klause mám podezření na sklony k elitářství řekněme „intelektuálně-průmyslovému“, zatímco Mirek Topolánek, jestli vůbec, tak spíše k vytváření skupin velmi blízkých kamarádů, kteří najednou mají mnohem větší vliv, než by mít měli. Ale nedokážu to posoudit.

A Petr Nečas a negativa? Zatím znám jen pozitiva.

Je podle vás přijatelné, aby ODS nezískala resort financí?

Představitelné je úplně všechno. Nebylo by to úplně ono. Ale na druhé straně my jsme ty volby nevyhráli. Kdybychom je vyhráli, tak máme jakési morální právo, abychom tam měli nějaké většiny. Ale my ho prostě nemáme. Volby vyhrála ČSSD a my akorát máme větší koaliční potenciál. Ale nemůžeme si vymýšlet příliš mnoho v situaci, když jsme nevyhráli volby.

Neměla proto sociální demokracie dostat křeslo předsedy Sněmovny?

V této fázi myslím, že nikoliv. I proto, že když sociální demokraté mohli tu funkci v minulých dobách předat ODS, tak to neudělali. Ale tady nejde jenom o to, vracet se do minulosti. Spíš jde o to, že jejich personální návrhy byly pro ODS těžko přijatelné.

Ale není to projev arogance moci, když máte prezidenta, předsedu Senátu, šéfa Sněmovny i premiéra?

Nemyslím, že je to arogance moci. Každopádně po opadnutí euforie z toho, že sestavujeme vládu, bychom měli nalézt naprosto normální vztahy k ČSSD. To je strana, která, ať se to někomu líbí, nebo ne, bude nepochybně mnoho let v politickém spektru. Je stranou demokratickou a dokonce bych řekl, že v některých věcech, jako je postoj k liberálním hodnotám, se s ní shodujeme. Takže by byla obrovská chyba chovat se čtyři roky k ČSSD arogantním, nabubřelým způsobem. Oprávněně by se nám to vrátilo.

Celý rozhovor najdete v sobotním vydání deníku Právo.