Tvrdá slova směřující na vládu, jejího premiéra a vládní reformu veřejných financí se určitému typu lidí líbí. Když se stupňují invektivy a tvrdá kritika, která dosud nebyla zase tak často ke slyšení, řadu lidí, kteří politiku vnímají jaksi zprostředkovaně, to zaujme. Převezmou předložené vidění světa.

Politická strana, která zatroubí k frontálnímu útoku, umí tento tón prosadit u většiny svých členů a hlavně u něj vytrvá, zaujme i jako strana důsledná, která ví, co chce. Takže řada občanů už se ani nemusí obtěžovat a pídit po tom, co vlastně tato strana, zejména těm dnešním nespokojeným lidem se současnou vládní garniturou, vlastně chce nabídnout.

Každý prostředek k získání moci, říká se, je dobrý. Navíc používá-li jej strana skutečně veskrze demokratická, jejíž vítězství ve volbách by rozhodně nezpůsobilo zánik demokracie a konec českého státu. Opravdu je ale každý prostředek (a navíc v dlouhodobějším horizontu) dobrý?

Samotná sociální demokracie teď například sklízí trpké plody nejen své mediální sterility, kde za tuto činnost teď i v minulosti bůhví proč vždy odpovídali lidé, kteří k tomu vůbec neměli schopnosti. Dostává přes hlavu i proto, že Miloš Zeman vnesl do politiky právě hulvátství, problematické argumenty, silná slova, ale hlavně nesplnitelné sliby, které za určitou dobu smetla ekonomická realita, strhávající s sebou i přízeň části voličů. V podstatě teď Zemanovi nástupci vyžírají plody jeho postupů, byť přinesly volební úspěch.

Nad tím by se možná mohl zamyslet i Mirek Topolánek. A nejen proto, že podoba budoucí koaliční vlády není daná a s dnešními przniteli reformy by se možná dalo jednat. Budoucí zárodek problémů se pomalu jako duch Hamletova otce vynořuje z mlhy i jinak. Podpoří například ODS a prezident Klaus (kterého vyzvali železničáři, aby tak nečinil) zákon o prodloužení doby odchodu do důchodu, se kterým přichází vládní reforma? Co budou říkat voliči, masírovaní slovy o reformě jako šacování, zlodějně a rabování kapes lidí, až je ODS nechá také makat do 63 let a ještě déle? Líbí se vůbec současný styl národního superducha a podbízení radikálním voličům skutečně všem voličům ODS?

Takže pravdu budou mít možná ti politologové, kteří tvrdí, že silná slova a hrozby adresované současnému kabinetu jsou spíše pragmatickým prostředkem k tlaku na vládu, aby reformu ještě přitvrdila a provedla za ODS "špinavou práci". Tedy přijala ještě za svého mandátu rozhodnutí, která rozhodně nejsou populární.

Pokud se z určitého brutálního tlaku, zesměšňování a všeobecné vlády surového pragmatismu na čtyři roky stane obecně přijímaný politický styl, musí potenciální vítězná ODS čekat stejnou tóninu nejen před možnou dobou svého panování. A nejen v tom smyslu, že ne všechny aféry a nechutnosti byly již použity. Počítá s tím? Po ataku, že reforma vlády je šacující a drancující, totiž dosti občanů čeká, že reforma ODS bude vůči nim štědřejší. Zklamaná očekávání se vymstí, Miloš Zeman kvůli nim stále objímá stromy.

Současná ODS by se mohla dostat do úzkých, také kdyby se někdo zeptal na hotovou koncepci její reformy. Modrou šanci nelze brát jako realizovatelný projekt. Zatím by obstála jen koncepce školství a obrany. A to je málo. Program podnikání ODS by mohl zase podpořit národní kapitalismus, na který tato strana zatím sází, na úkor zahraničních investic. V době globalizace je to ale určitý risk. Už jen proto, že národní podnikatelé potřebují mít při desetimiliónovém a rychle stárnoucím trhu trochu větší prostor než jen ČR. Aby se na něj nedostali, se ale mohou postarat postojem ODS zklamaní velcí hráči na světovém trhu. Pomůže pak české ekonomice rovná daň?

PRÁVO 25. listopadu