Autory nesmělého namlouvání byli Topolánek a Zahradil, ale především Petr Nečas.

Ten si u Sobotky pochvaloval výrazný posun od špidlovsko-škromachovské rétoriky. Prostě to vypadalo, že trojský kůň, v němž by se ODS mohla propašovat do Strakovy akademie, byl nalezen. Inu nevím, jak k tomu zmínění politici dospěli. Co já si pamatuji, Sobotka se, například ve sněmovním projevu při schvalování finanční reformy, výrazně vymezil právě proti politice jejich strany. Kdybych si měl na jejich místě vybrat v Lidovém domě spojence, sáhl bych jinam. Přesto jsem čekal, že myšlenka pohodlného vládnutí ve velké koalici na kongresu zazní. Nejde přece o žádnou maličkost.

Kupodivu nezazněla. Proběhla tam sice soutěž o nejhrubší nadávku, kterou jasně vyhrál stranický intelektuál Říman se svým "paranoidním autistou", o možných námluvách u Sobotků v chalupě však nepadlo ani slovo. Ba naopak, před pár dny vstřícný Petr Nečas se do mladého ministra pěkně obul, když ho nařkl, že dělá politiku ve prospěch velkých bank, od kterých si nechá diktovat. Co bylo asi důvodem tak náhlého obratu?

Možná by myšlenka spolupráce s částí ČSSD působila kacířsky na kongresu, na kterém se hřímalo o vyhánění Špidlovy bandy loupežníků ze Strakovky, a její autor byl by delegáty posilněnými luhačovickou vincentkou vypískán. Ale možné je taky to, že snílci o velké koalici špatně odhadli jako Sobotku, tak Špidlovo vedení ČSSD. Když ODS házela Sobotkovi udičku, mohla mu jednak chtít naznačit zájem, jednak zároveň zasít rozkol v řadách sociálních demokratů.

Možná před kongresem zjistila, že se to nepovedlo. Ostatně o samotném Sobotkovi mi není známo, že by byl přeborníkem ve skoku na špek.

PRÁVO 25. listopadu