Parlamentní institut vypracoval již před třemi lety porovnání systémů v některých zemích, v poslední době preferoval systém, který se ujal v Austrálii.

Vyjednavači budoucího vládního programu zatím jen nastínili, že výše poplatků by se měla pohybovat maximálně do deseti tisíc korun za semestr. [celá zpráva]

Parlamentní institut ve své poslední studii na téma školného poukazuje na australský systém, kde funguje systém tzv. odloženého školného, v jehož rámci splácí student půjčku na školné až po absolutoriu. Ten je běžný ale i v dalších zemích například ve Velké Británii, Nizozemí či Estonsku.

V Austrálii nejsou půjčky úročeny, pouze se výše nesplacené částky každoročně valorizuje. Absolvent začíná částku splácet, až jakmile se jeho průměrná roční mzda vyšplhá nad hranici platového minima stanoveného pro rok 2007 na 38 148 tisíc australských dolarů. Pro srovnání, průměrná roční mzda Australana v současnosti činí 64 594 australských dolarů.

Okamžití plátci jsou finančně zvýhodněni

Výše procenta odváděného na splátku dluhu je přímo úměrná výši příjmu. Podle údajů z roku 2007 například v případě ročního platu od 38 149 dolarů se odvádějí čtyři procenta, od 42 495 se splátka navyšuje o půl procentního bodu, nanejvýš lze ale odvádět osm procent, a to u dlužníků, kteří vydělávají 70 847 australských dolarů a více.

Výši splátky vypočítává daňový úřad podle daňového přiznání a dlužníka o vypočtené částce uvědomuje.

Student má také možnost zaplatit školné i před začátkem každého semestru, díky čemuž získá 25procentní slevu. Pokud pak chce student jednorázově snížit dluh o částku 500 dolarů a více, má nárok na 10 procent z výše této platby.

Ve výjimečných případech může být dlužník platby zproštěn, například pokud není schopen zajistit rodině obživu, ubytování, ošacení, lékařskou péči nebo vzdělání. Zákon počítá i s úplným zrušením dluhu, například se může smazat dluh za část studia, které nemohl student z vážných důvodů dokončit.

Příklady dalších systémů odložených splátek v Evropě
Anglie: Absolvent splácí dluh za školné, až jakmile dosáhne platové hranice 15 000 liber ročně. Dlužník splácí pouze určité procento na studia z té části platu, kterou přesáhne přes danou mez 15 000 liber. V naprosté většině případů jsou splátky uhrazovány automaticky z daňového systému. Průměrná mzda se ve Velké Británii pohybuje kolem 34 000 liber ročně.
Dánsko: Finanční pomoc studentům se skládá ze dvou hlavních složek - z 80 procent se využívají státní granty, zbytek tvoří státní půjčky.
Finsko: Funguje na systému státních grantů, příspěvků na bydlení a státní záruce za studentské půjčky. Ty poskytují za různých podmínek bankovní domy, přičemž ručitelem je státní Ústav sociálního pojištění. Banka se v případě prodlení splátek obrátí na ústav, který pak usiluje o dohodu s dlužníkem. Úroky dělají devět procent, na základě žádosti mohou být sníženy.
Lucembursko: Kloubí systém grantů s půjčkami - jejich poměr závisí na příjmů rodičů, případně později i na platu samotného studenta. Půjčky poskytuje jedna ze sedmi bank, s nimiž má stát smlouvu, úrok činí dvě procenta.
Německo: Stát dává pouze příspěvky na bydlení. Půjčky poskytují banky, přičemž obchodní podmínky jsou od banky k bance různé. Pravidla ale usměrňují také ustanovení občanského zákoníka.
Nizozemí: Na státní finanční pomoc má nárok pouze student denního studia ve věku do 30 let, který ukončí studium před dovršením 34 let věku. Počítá se i se stipendiem vázaným na prospěch. Finanční podporu tvoří tři složky: základní grant, doplňkový grant a úroková půjčka. Granty mají sice také podobu půjčky, pokud ale student dokončí studium do deseti let, stává se z nich nevratný grant. Velikost základního grantu závisí na typu studia a na tom, jestli žije student u rodičů. Doplňkový grant se stanovuje podle příjmu rodičů. Vzniká také nárok na průkazky na bezplatné cestování veřejnými dopravními prostředky.
Švédsko: Systém zahrnuje stipendium a půjčky. Půjčky splácí student každoročně, a to splátkou, která je odvozena od výše dlužné částky, ročních úroků, počtem let, v nichž bude student ještě splácet a vyrovnávacího indexu ve výši dvou procent ročně.
 Zdroj: Parlamentní institut/březen 2007

„Odložené školné může v rámci stávajícího systému vysokého školství v ČR navýšit počet studijních míst na veřejných vysokých školách. S ohledem na skutečnost, že podle zveřejněných průzkumů je v ČR úroveň dosaženého vzdělání vázána na úroveň vzdělání rodičů, zavedení odloženého školného by umožnilo studium i pro studenty ze znevýhodněného sociálního prostředí,“ konstatuje zpráva Parlamentního institutu z roku 2008.

Ta navrhuje buď vytvořit zvláštní fond, který by poskytoval půjčky studentům a spravoval by jejich účty, nebo státem garantovat komerčním bankám návratnost půjček a celý systém financovat privátními zdroji na základě státní garance.

„Splácení odloženého školného je vázáno na aktuální životní situaci absolventa vysoké školy. Nemělo by tak docházet k tomu, že by splácení odloženého školného neumožnilo absolventovi VŠ uzavřít hypoteční úvěr nebo čerpat jiný druh úvěru. Podobně se podle dostupných informací uvažuje, pozastavení splácení po dobu mateřské, resp. rodičovské dovolené,“ doplňuje studie PI.