Volby do Senátu v Brně ignorovalo v tomto kole již rekordních 90 procent oprávněných voličů. Tím byl ještě o dvě procenta překonán neslavný rekord, kterým se jen dva týdny mohly pyšnit Strakonice. Vítěz v Brně vyhrál o dvacet jedna hlasů, nastoupí tedy do Senátu s vědomím, že 95 procent jeho spoluobčanů mu svůj mandát a svoji důvěru nedalo. Nic se však neděje. A až se k příštím volbám do Senátu dostaví už jen rodinní příslušníci kandidátů, zase si ze známých úst vyslechneme, že Senát u nás přece stabilizuje demokracii.

Referendum ve třech jihočeských obcích vypadalo úplně jinak. Účast tam byla masivní a výsledky naprosto jednoznačné. Ve dvou obcích se proti úložišti vyslovilo 97 procent občanů, ve třetí z nich byl pro úložiště pouze jeden jediný. Ani tady se však nic neděje. Výsledky referenda nikoho k ničemu nezavazují, o umístění vyhořelého odpadu rozhodne příslušný ministr. Možná se přitom odvolá na to, že signál není jednoznačný, protože v každé ze tří obcí najdeme někoho, kdo úložiště podpořil. A demokracie přece znamená také ochranu názoru menšiny.

Ostentativní volební neúčast na straně jedné a úplná bezmocnost těch, kdo se v referendu vyjádřili naprosto přesvědčivě, na straně druhé. Pokud by chtěl někdo diskreditovat instituce a smysl demokracie, stěží by vymyslel účinnější recept. Politická elita v prvém případě dává najevo, že ji občan zajímá jen jako nástroj její sebereprodukce, v případě druhém potvrzuje, že ve všech ostatních ohledech je jí vůle občana koneckonců lhostejná.

A co je vrcholným paradoxem: takto se dnes nechovají nějaké narychlo vykvašené stranické kádry, jako tomu bylo nejednou v minulosti. Takto se chovají lidé, kteří si zakládají na svých politologických znalostech a s myšlenkou na suverenitu občanů, tak nás ujišťují, ráno vstávají a večer chodí spát.

Nezbytnost Senátu i nezávaznost výsledků referenda je zajisté zakotvena v našich zákonech. Zákon je věc posvátná a jako každá posvátná věc se může snadno změnit v cizí a absurdní moc, která vnutí svoji vůli představám těch, kdo ji původně vdechli život. Vznikají pak odcizené instituce a odcizené poměry.

Právě si připomínáme čtrnácté výročí událostí, které jednu formu odcizení politiky od občanů a občanů od politiky odstranily. Příslušné svíčky byly zapáleny, věnce pietně položeny, příslušné řeči byly slavnostně proneseny. Takže se vlastně vůbec nic neděje.

Autor je sociolog

PRÁVO 20. listopadu