Několik hodin v pondělí ráno bezradně sledovali, jak jim vír pod jezem rozbouřené Rožnovské Bečvy postupně ukrajuje každý metr břehu a nebezpečně se blíží k jejich rodinnému domu. Velká voda s sebou brala břehový porost i příjezdovou asfaltovou silnici. V jejich těsném sousedství strhla chalupu, ve které naštěstí nikdo přes týden nežije. K Hatlapatkovým byla milosrdná, ale ne zcela.

„Od našeho domu to dřív bylo k Bečvě patnáct metrů, teď ji máme přímo před domem. Je to hrůza. Teď nevíme, co bude dál. Jestli přijde ještě další vlna nebo už je to všechno za námi. Hlavně abychom dům nemuseli bourat. To zatím hrozí jen garáži, která je podemletá,“ uvedla devětatřicetiletá dcera Eva Mitášová.

Zároveň se Právu snažila popsat okamžiky, které se jí vryjí do paměti do konce života. „Ještě kolem druhé hodiny ranní bylo na cestě u řeky vody po kolena, což už jsme zažili při povodních v roce 1997. O dvě hodiny později se ale začala hladina dál zvedat. A kolem páté až šesté se začal sesouvat první dům, do kterého čas od času jezdí jedni Ostraváci.“

Obrovský vír pokračoval v ukrajování břehu. Eva Mitášová s rodiči už na nic nečekali. Domluvili se se sousedy a snažili se co nejrychleji do okolních, a hlavně výše postavených domů přestěhovat co nejvíc svých věcí.

Zůstaly jen holé zdi

„V našem domě zůstaly jen holé zdi. Nábytek a všechno jsme z něj raději vynesli. Máme ho uložený u okolních sousedů,“ potvrdila na verandě chalupy majitele z Rožnova, ve které našli přechodný azyl. Velká voda tak s sebou kromě lidských neštěstí přinesla i vlnu solidarity.

„Měl jsem strach o život celé rodiny. To se ani nedá popsat. Ale i o dům, dlouho jsme jej budovali. Před pěti lety má danou novou fasádu, střechu. Navíc je tomu čtrnáct dní, co jsme dokončili nový plot. Ale to teď není důležité. Hlavně že se nikomu z nás nic nestalo,“ řekl Právu dvaašedesátiletý Jan Hatlapatka.

Pomoc rodina očekává až po opadnutí vody nejen od obce, ale hlavně od Povodí Moravy. „Snad se podaří k našemu domu vybudovat nová cesta, bez ní se k němu nemáme jak dostat, leda pěšky přes zahrádky sousedů,“ dodal Hatlapatka.