Článek
Ředitel Památníku Terezín Jan Munk upozornil na růst agresivity a nenávisti v ulicích českých měst, zároveň však vyzdvihl výraznější reakce státních orgánů na toto nebezpečí.
"Jako Žid a občan této republiky se cítím neonacisty ohrožen. Obrana demokracie musí začít včas. Dnes jsou obětí útoků Romové, po nich přijdou Židé a potom ostatní. Je třeba jednat," uvedl.
Na Munkova slova navázala předsedkyně Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu Anděla Dvořáková.
Předseda Senátu připomněl nástup nacismu
"Za svobodu je nyní třeba bojovat více než dříve. Neonacismus se neobjevuje jen u nás, ale v celém světě. Je třeba s tím něco dělat, dokud je čas. Nesmíme se bát nepřítele, pokud bojujeme za správnou věc," doplnila.
V hlavním projevu vystoupil předseda Senátu Přemysl Sobotka. Připomněl, že nacisté se dostali k moci v době světové hospodářské krize, kdy získali sympatie velké části veřejnosti demagogií a populismem.
"Globální krizí procházíme i nyní. A znovu zažíváme růst politického extremismu. Je proto třeba se poučit a neuvěřit těm, kdo slibují jednoduchá, avšak nereálná řešení," řekl.
Premiéra zklamaly hlasy pro Dělnickou stranu ve studentských volbách
Osobní vztah k terezínské pevnosti má premiér Jan Fischer. Jeho příbuzní ghettem prošli, většina z nich se už domů nevrátila.
"Velmi mě proto zklamaly výsledky studentských voleb, kdy řada hlasů byla odevzdána pohrobkům Dělnické strany. V Evropě se nám hodnotový prostor vyprazdňuje a věnujeme se především takzvané reálné politice. A to je prostor pro ty, kteří přicházejí s jinými hodnotami, jež tu mít nechceme, jsou proti svobodě, proti demokracii. Jsou jednoduché, často primitivní, ale je na ně slyšet," varoval.
Uctít oběti ghetta a věznice gestapa přijíždí každý rok do Terezína třiaosmdesátiletý Bohumil Porges z Roudnice nad Labem. Do terezínské pevnosti byl jako Žid deportován v roce 1943, o rok později putoval s transportem do osvětimského koncentračního tábora.
"Měl jsem štěstí, přežil jsem. A měl jsem se i kam vrátit. Rodiče byli ze smíšeného manželství, tak je neodvlekli. Většina mých vrstevníků se zkušenostmi z Terezína už zemřela. Dodnes se ale stýkám s bratry spisovatele Oty Pavla, Hugem a Jiřím," řekl.
Piektní akt na popravišti
Tryzně předcházel pietní akt na bývalém popravišti Malé pevnosti. Od roku 1943 byla pevnost dějištěm poprav vykonávaných bez rozsudku. Nejpočetnější skupina vězňů, celkem 52 lidí, byla zastřelena 2. května 1945. Nacisté zavlekli v letech 1941 až 1945 do terezínského ghetta na 155 000 Židů z celé Evropy.
Na 117 000 z nich se nedožilo osvobození. Věznicí gestapa v Malé pevnosti pak prošlo na 32 000 mužů a žen. V Terezíně zahynulo 2600 z nich, další tisíce pak v jiných nacistických táborech.
Od roku 1947 jejich památku připomíná Památník národního utrpení, později přejmenovaný na Památník Terezín. První expozice vnikla v roce 1949. V roce 1991 vzniklo Muzeum ghetta, které dokumentuje osudy Židů. V roce 1997 k památníku přibyla expozice v Magdeburských kasárnách, kde je možné například vidět repliku ubikace v terezínském ghettu či exponáty věnované umění v něm.