Změnila se ODS po odchodu Mirka Topolánka kromě toho, že ji teď vedete vy?

Říkat, že během zhruba šesti týdnů se strana změnila, to by byly zbytečně silácké výroky. Nicméně mluvit o posunech podle mého názoru je naprosto legitimní. Jsem přesvědčený, že jsme dokázali oslovit více konzervativních voličů, že jsme zastavili propad preferencí, který i podle našich průzkumů tady prostě bohužel od začátku roku byl.

V průzkumech stále vede sociální demokracie – v některých jste šli ještě dolů, u jiných preference zůstávají stejné.

Ano, já jsem ale říkal, že se podařilo zastavit pokles preferencí, který tady dlouhodobě byl a který akceleroval zhruba od března. Za další, podle většiny těch průzkumů i podle našich se začínají preference obou nejsilnějších stran přece jenom sbližovat. Co je ale důležité, občanští demokraté skutečně musí projít některými změnami. Otevřeně říkám, že na to mám i politické schopnosti a sílu. Ale potřebuji k tomu jeden základní předpoklad a to je silný mandát od voličů. Ten pak dává i silný mandát dovnitř politické strany.

Tento týden jste představil takzvaný kompetenční tým, kdy je zjevná snaha ukázat neokoukané tváře. Není to však spíš jen marketingový tah ve snaze nezůstat pozadu za ČSSD, která má stínovou vládu?

Kdo sledoval mé vystupování v posledních týdnech, ví, že ta jména nejsou překvapivá. Jsou to lidé, kteří se u řady témat po mém boku objevovali už od března, někteří z nich ještě déle. Takže z tohoto pohledu to nepředstavuje pouhý marketingový tah.

Například jsem velmi chtěl, aby v tomto týmu byly na viditelných pozicích dámy, protože mně se nelíbí onen maskulinní tón, který ODS má. To, že jsem chtěl, aby tam byly tváře spíše mladšího a středního věku, aby tam nebyli politici okoukaní, to samozřejmě svým způsobem kosmetickou roli při rozhodování hrálo. Ale ne roli primární.

Uvedl jste, že to není stínová vláda. Jsou to tedy kandidáti na ministry, nebo ne?

Chci opravdu zdůraznit, že my si nerozdělujeme pozice. V tuto chvíli si rozdělujeme práci. Na druhou stranu – ano, tito lidé určitě mají ambice a jsou schopni pozice typu vládních zastávat. Já bych je na tato místa nedával, kdybych si myslel, že tyto dva předpoklady nesplňují.

Slyšel jsem od některých občanských demokratů, že případná místa ve vládě stejně nakonec získají ti, kteří mají silnou pozici ve straně bez ohledu na onen kompetenční tým. Mluví se v této souvislosti například o místopředsedovi Ivanu Langrovi.

Myslím si, že to jsou úvahy, které jdou úplně mimo. Já od počátku, co jsem lídrem ODS, tvrdím, že na rozdělování pozic se teď opravdu nemá plýtvat žádnou politickou energií. Tyto úvahy jsou úplně liché a mimoběžné s mým vnímáním.


Takže co odpovíte na otázku, zda můžete vyloučit, že v případné vládě za ODS budou Langer či místopředseda Petr Gandalovič?

Nevedu žádné úvahy o tom, kdo bude ve vládě. My ani na okamžik nepřemýšlíme o tom, že bychom vytvářeli nějakou menšinovou vládu nebo něco podobného. My chceme většinovou středopravicovou vládu založenou na dohodě. Vládu rozpočtové odpovědnosti, vládu, která tady bude především na práci, ne na rozdělování pozic.

Říká se, že vydržíte v čele strany do té doby, než se vás některé mocenské skupiny rozhodnou odstranit.

To se neříká, toto na mou adresu říká Miroslav Kalousek, který s prominutím o vnitřní situaci v ODS pendrek ví.

Kalousek to řekl veřejně, ale anonymně takto mluví i řada občanských demokratů.

To, co je rozhodující, je vůle členské základny. Názor, že několik chlapíků někde v zákulisí bude řídit ODS, prostě není mojí představou a nebude tomu tak. Bude-li vůle členské základny jiná, já to budu respektovat. To, že v ODS jsou různé skupinové zájmy, je pravda. Já jsem člověk, který spíše než rozdělováním se vyznačuje tím, že se snaží lidi dávat dohromady. Jsem spíše týmový hráč a jsem přesvědčen, že v tomto přináším určitou přidanou hodnotu pro ODS.

Můžete konkrétně vyjmenovat podmínky, za kterých byste kandidoval na předsedu ODS?

Nebudu říkat žádné podmínky. Nejsem v situaci, že bych je měl a mohl stanovovat. Jsem volební lídr, jsem pověřen jako místopředseda řízením strany. Teď se koncentrujeme na volební vítězství. Samozřejmě bych lhal, kdybych tvrdil, že nedokážu dohlédnout za den po 29. květnu. Považuji za automatické, že v případě volebního úspěchu bych kandidoval na předsedu ODS.

A kdybyste nevyhráli volby a nemohli se podílet na sestavování vlády?

Pak bych hledal takové řešení, které bych podle svého nejlepšího vědomí a svědomí považoval za nejlepší pro ODS, nikoli pro sebe. Ano, připouštím, že teoreticky jedním z těch možných řešení by bylo, že i přesto bych kandidoval na předsedu. Ale jednoznačně bych hledal takové řešení, které bych považoval za nejlepší z hlediska ODS, především s výhledem na podzimní komunální a senátní volby. Já prostě po tolika letech v ODS, jíž jsem věnoval takový kus života a ona zase mně, budu dělat pouze takové kroky, které jí prostě prospějí bez ohledu na mé osobní pohodlí nebo zájmy a ambice.

Čili nešel byste cestou Mirka Topolánka, který se vzdal mandátu a nakonec odešel do ústraní?

Podobné zkratkovité kroky já nedělávám.

Celý rozhovor čtěte v sobotním vydání deníku Právo