V reformě bude pokračovat, tak aspoň pro vytváření obrazu svého postaví v Lidovém domě nový tým. Jenže to nebude nic platné, protože příčina je někde jinde.

V jednom pražském obvodu chystala radnice privatizaci bytů přes jakousi soukromou firmu. Nebyla to zrovna čistá záležitost, především pro penzisty pak finančně destruktivní. Všichni zainteresovaní dostali zanedlouho do schránek leták, kde jim KSČM vysvětlila podstatu celé transakce, všechny její nevýhody a taky rady, jak se tomu bránit. Udělala to jako jediná politická strana v obvodu. Na takové věci lidé nezapomínají.

Když jsem byl zastupitelem v jiném pražském obvodě, pamatuji, jakou aktivitou tam hýřila hrstka komunistických poslanců. Na každé zasedání chodili připraveni, mluvili vždycky k věci, konkrétně a bez ideologie. Lidé, kteří se chodili na schůze zastupitelstva dívat, si toho nemohli nevšimnout. Přítomní sociální demokraté byli vedle nich téměř neviditelní.

Jestli to takhle vypadá na tisících místech republiky, jestli komunističtí mravenečkové dělají "tam dole" politickou práci podobným způsobem, zatímco sociální demokraté se na svých schůzích hroutí ze ztráty preferencí, pak se není co divit. Pan volič, vzorek statistického průměru, se nezabývá vzpomínkami na komunistickou totalitu nebo historií stalinismu. Zajímá ho, jak se v jeho obci zachází s veřejnými penězi, zda tam funguje vodovod a jezdí autobus, a kteří místní politici pro něho nejvíc pracují. Jestli jsou to zrovna komunisté (zatímco třeba nějaký nezávislý starosta se raději pere s policajty), je třeba říci: za růst obliby komunistů nemohou ani tak oni sami, či pomýlení respondenti anket, jako jejich protivníci, kteří prostě v terénu pracují hůř.

V nejvyšším patře politiky pak KSČM nemá za nic odpovědnost, nemůže tedy nic pokazit, těší se vlídnému postoji stále populárnějšího prezidenta, a její místopředseda Ransdorf přece slíbil, že on je na rozdíl od extrémisty Zifčáka pro politickou a ekonomickou pluralitu. Hledejte pak nějakou chybičku.

Jestliže přesto dějinná zkušenost radí nepouštět komunisty k moci, i když se k ní derou naprosto demokraticky, pak nic nezmohou plamenné výzvy umělců typu "nemluvte s nimi".

Co by pomohlo určitě, byli by například sociálnědemokratičtí mravenečkové, v politickém mraveništi pilnější těch komunistických.

PRÁVO 19. listopadu