Zaručuje jim to zákon o platech ústavních činitelů, který zaměstnavatelům (bez ohledu na to, zda jde o veřejnou či státní instituci nebo soukromou firmu) zakazuje dát politikům po celé čtyřleté volební období výpověď. Tato ochranná lhůta pro poslance přitom platí ještě rok po jejich odchodu z parlamentu, tedy celkem pět let.

Končící poslanci si navíc odnesou „do civilu“ pět měsíčních platů, které jim stejný zákon přiznává jako tzv. odchodné. To může dosáhnout minimálně 294 720 korun hrubého v případě řadového poslance. U funkcionářů, např. šéfů výborů či komisí a delegací, to je 415 200 Kč.

Většina končících poslanců oslovených Právem nyní shodně tvrdí, že svou budoucnost neřeší.

O návratu do původního zaměstnání tak jako jeden z mála uvažuje někdejší rebel ODS, dnes nezařazený poslanec Jan Schwippel. „Pravděpodobně se vrátím na ministerstvo zahraničních věcí,“ připustil. Právě odtud odešel před necelými šesti lety do politiky. „Ve Sněmovně jsem byl v zahraničním výboru, takže své zkušenosti mohu jen zúročit,“ míní Schwippel.

Vítězí kontakty a soukromý sektor

Takových poslanců je ale minimum, mnozí díky kontaktům v politice najdou uplatnění v různých polostátních firmách či státních úřadech, z politiků se stanou poradci či lobbisté, jiní zakotví v soukromém sektoru.

Někteří nemusejí mít špatné spaní kvůli budoucnosti i proto, že jsou vlastníky nebo podílníky nejrůznějších firem. Zákon jim totiž podnikání nezakazuje. Přivydělávat si tímto způsobem nesmějí pouze členové vlády.
Právě o odchodu do privátní sféry uvažují např. další rebelové ODS Vlastimil Tlustý či Juraj Raninec. „Je potřeba vyčkat na výsledek voleb a podle toho se rozhodnu,“ řekl Tlustý. Ani jeden z nich ale nechce být konkrétnější.

Tlustý i Raninec využít návratu do původního zaměstnání nemohou. Tlustý je poslancem od roku 1992, když ho předtím odvolal někdejší ministr zemědělství Josef Lux z funkce svého náměstka. Raninec před vstupem do Sněmovny pracoval jako asistent senátora Tejnory, který loni skončil. Asistenti pracují na živnostenský list.

"Detoxikovat" se od politiky

O návratu do původního povolání neuvažují ani bývalí členové soc. dem., dnes nezařazení poslanci Evžen Snítilý, Petr Wolf či Miloš Melčák. „Víte, kolik mi je let,“ odpověděl 71letý Melčák v narážce na svůj důchodový věk. Pracoval už téměř padesát let, takže, jak dodal, má nárok už jen odpočívat.

Snítilý před čtrnácti lety odcházel do Sněmovny z pozice tajemníka krajské organizace soc. dem., ale svůj pracovní poměr už dávno rozvázal. „Takže zákona ani využít nemohu,“ uvedl.

Svou budoucnost prý zatím neřeší ani zelená rebelka Věra Jakubková. „Celý život jsem pracovala v oblasti životního prostředí a vzdělávání a jestli v tom budu pokračovat, to opravdu nevím,“ řekla. Každopádně se chce hlavně „detoxikovat od politiky“, která je podle ní negativní a nepřátelská.

Jasno v budoucnosti má naopak její kolegyně Olga Zubová. Na podzim bude kandidovat do Senátu v Kutné Hoře. Tam by se mohla střetnout s Lucií Talmanovou (ODS), partnerkou Mirka Topolánka.

Do svého původního povolání se naopak vrátil někdejší přeběhlík Michal Pohanka. Když se koncem roku 2008 vzdal poslaneckého mandátu, záhy zakotvil v brněnské nemocnici Sv. Anny, kde se věnuje svému oboru gynekologie a sexuologie.

Jistota možnosti návratu do práce

Poslanci po skončení svého mandátu jsou v obdobné výhodě jako matky či otcové na mateřské a rodičovské dovolené – rodičům musí zaměstnavatel držet místo jen vymezený počet let.

U poslanců je jedno, jestli ve Sněmovně nepřetržitě seděli jedno nebo tři či čtyři volební období, někdo tam je „inventářem“ třeba už dvacet let. Tuto svou výhodu – jistotu návratu do původního zaměstnání – poslanci obvykle zdůvodňují tím, že pokud je politika pokládána za veřejnou službu, bylo by nespravedlivé, kdyby měla být taková osoba ještě postižena ztrátou pracovního místa.