Hlavní obsah

Dietrichsteinová neuspěla u okresního soudu ve sporu o rodinné bohatství

– Břeclav
Právo, Miroslav Homola

Mikulovský zámek, dietrichsteinská hrobka, stovky hektarů pozemků a další nemovitosti za stovky miliónů korun, které patřily nejbohatšímu rodu na Mikulovsku, zůstávají v majetku státu. Rozhodl o tom v pátek Okresní soud v Břeclavi. V Břeclavi se složité dokazování vleklo už od října roku 2009. Dietrichsteinové se zřejmě odvolají.

Foto: Miroslav Homola, Právo

Olga Maria de las Mercedes Teresa Margarita von Ditrichštejn u soudu v Břeclavi.

Článek

V celém rozsahu se zamítají všechny projednávané žaloby, aby soud určil, že Alexander Dietrichstein (1899-1964) byl vlastníkem všech pozemků a staveb,“ uvedl v rozsudku soudce Přemysl Klas. Ten zároveň zdůvodnil, že soud ve svém verdiktu vycházel z Benešových dekretů.

V Argentině žijící Olga Maria de las Mercedes Teresa Margarita von Dietrichstein žalovala osm subjektů: Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK), Ministerstvo obrany ČR, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, státní podniky Lesy České republiky a Povodí Moravy, Pozemkový fond ČR a Jihomoravský kraj.

Foto: Miroslav Homola, Právo

Mercedes Dietrichsteinová s verdiktem soudu nesouhlasí a zřejmě se odvolá.

Nárokovala si vydání mnohých pozemků a staveb, včetně mikulovského zámku a rodinné hrobky. Dcera majitele mikulovského panství soudci Přemyslu Klasovi při podávání žaloby představila Dietrichsteiny jako téměř ideální vlastence. „Do osmi let jsem žila v Mikulově, chodila tady do školy, až v roce 1944 jsem se přesídlila do Vídně za nemocnou babičkou,“ uvedla žalobkyně, která připomněla zásluhy rodu na rozvoji mikulovského panství. Vlastnili je od roku 1575 do roku 1945.

Spor o kolaboraci

Otec žalobkyně, Alexander von Dietrichstein se do historie Mikulova zapsal, když Hitlerovi při jeho triumfální cestě do obsazeného Mikulova neotevřel brány zámku. Postoje, v nichž odmítl rozbití Československa, mu vynesly uvěznění. Podle dokumentů od třetího do devátého června 1941, to bylo nejméně šest týdnů. U soudu ovšem zazněla i svědectví opačná, která vinila otce žalobkyně z kolaborace.

Právě kolem života a vztahu k nacistům a následného způsobu konfiskace se točí celá podstata sporu. Právník Dietrichsteinů Jaroslav Čapek nechtěl prorazit přes Benešovy dekrety, ale zpochybnit způsob, jakým byly vůči majitelům panství použity. Neuspěl.

Soudce při zdůvodnění rozsudku mimo jiné opět vzpomenul na existující přihlášku knížete do NSDAP, jeho členství v Sudetoněmecké straně, a i když připustil, že bývalý majitel panství byl spíše protinacistického smýšlení, nešlo ani v tomto případě použít výjimku z dekretů, neboť nejsou známy žádné konkrétní aktivní postoje v případném odporu. Dcera knížete se s největší pravděpodobností odvolá, a dá tak na radu svého obhájce.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám