Ty obavy bezpochyby sdílí více sociálních demokratů, a to delší dobu. Jinak by průzkum TNS Factum v minulém týdnu, který se od ostatních lišil jen velikostí náskoku, který před ČSSD získali komunisté, nezapůsobil jako rozbuška. Na sobotním předsednictvu se stranické špičky konečně dostaly k otevřené diskusi s leitmotivem: Jsme na dně, musíme něco dělat.

To, že soc. dem. prožívá trápení, přiznal novinářům netradičně i sám Vladimír Špidla. A vyjmenoval příčiny, které k tomu vedou. Ta první podle něj spočívá v momentální politické konstelaci. Připomněl, že Zemanova vláda v určité fázi své činnosti také byla v průzkumech za komunisty, a to i s větším rozdílem než nyní. Po tomto nepřímém vzkazu na Vysočinu zmínil ještě tři důvody: obraz soc. dem. jako rozhádané strany, neúčinná mediální politika a reformy, které provádí vláda s většinovým podílem ČSSD.

Ti, jichž se to bezprostředně týká, by asi měli něco dělat, chtějí-li, aby je lidé příště nezavrhli. Jak to vypadá v podání sociální demokracie?

"Důsledně reformujete - a reforma je v zájmu všech lidí, zejména lidí, kteří jsou sociálně slabší - a existuje určité latentní období, které způsobuje obvykle významný pokles politické prestiže," uvedl Špidla. Když už mají špičky ČSSD v této věci jasno, měl by někdo tyto lidi srozumitelně oslovit a vysvětlit, proč je zrovna pro ně reforma prospěšná.

Taková diskuse by byla po čertech komplikovaná. Vždyť Špidla dodává, že bez reformy by se nedal zachránit sociální stát, ale ten že je potřeba výrazně modernizovat: "Bylo by zradou na voličích nemít dostatek odvahy k této modernizaci a reformě, protože pak by celý princip, kterému věříme, byl ohrožen." To by si ovšem voliči zasloužili vyříkat z očí do očí s těmi, koho poslali do parlamentu a vlády, a ne se o tom dozvídat z médií.

Pak by možná neměli dojem, že ČSSD je rozhádanou stranou, anebo by jim to nepřišlo tolik důležité. Vždyť sociální demokraté se mezi sebou hádají od první chvíle po znovuobnovení strany, a přitom už druhé období vládnou. Na Miloše Zemana lze mít různé názory, ale ten ovládal dvě nezbytné dovednosti: dokázal zaujmout, ne-li strnout, a dosáhl stavu, kdy každý člen strany věděl, k čemu směřuje, kdo je přítelem a kdo odpadlíkem.

Ač založením intelektuál - nebo možná právě proto - dodržoval Zeman prastaré zásady Chleba a hry a Rozděl a panuj. Jenže i když možná neměl o svých spolupracovnících a příznivcích valné mínění, jedno věděl a plnil víc než důsledně: musí se s nimi neustále mluvit, nesmí se stát, aby nabyli dojmu, že lídr se štítí chodit mezi prostý lid. Zeman měl projevy zpravidla dobře promyšlené i s důsledky na několik tahů dopředu.

Tak. A co řekl novinářům Špidla po svém nezvykle kritickém zhodnocení stavu strany? "Závěr byl, že musíme zmobilizovat všechny své síly a využít všech běžných postupů." Voličům už dlouho tváří v tvář neřekl ani to.

Premiér navrhl ustavení týmu profesionálů, který má vylepšit mediální politiku strany. Ale žádná taková politika v podmínkách, kdy vedoucí představitelé organizace jsou mediální antitalenti, pomoci nemůže. O Špidlovi řeč už byla. Ani místopředsedkyně Marie Součková, která má tuto oblast na starosti, nevypadala v nedělní Sedmičce o nic přesvědčivěji. A až se dá do pohybu kampaň k volbám do Evropského parlamentu, budou lidi lákat k urnám a chtít jejich hlasy slušný, ale nerozhodný Libor Rouček, rozhodný, ale pro leckoho nedůvěryhodný Petr Lachnit či exministr zdravotnictví Bohumil Fišer, po němž zůstala nejen vzpomínka na zevnějšek, ale také zanedbaný resort.

Jediný táborový řečník mezi špičkou evropských kandidátů ČSSD je Richard Falbr. Ten se ale v kuloárech netají touhou ukončit svou kariéru co nejdál od českého Kocourkova i od milých spolustraníků. Kdo by se mu divil.

PRÁVO, 18. listopadu 2003