Na území protektorátu byla umístěna skupina armád Mitte (Střed), které velel maršál Schörner. Podle faktického vládce protektorátu K. H. Franka se měla Praha stát pevnostním městem.

Symbolem povstání se stal boj o budovu rozhlasu na dnešní Vinohradské třídě. Výzvu: "Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky na pomoc československému rozhlasu,“ zná dodnes téměř každý.

Snímek z jedné z předchozích rekonstrukcí

FOTO: PRÁVO/Michaela Říhová,

Bojovalo se však i na řadě dalších míst metropole. Zatímco Češi začali v ulicích stavět barikády a Národní výbor pověřený košickou vládou ČSR vyzval německé vojáky ke kapitulaci, po zuby ozbrojené jednotky Waffen-SS se snažily likvidovat centra povstání a probít se na západ, kde stála americká armáda pod vedení generála Pattona, která však neměla na základě spojeneckých dohod povolení k dalšímu postupu.

Zvěrstva na obou stranách

Do pražského povstání se významně zapojili Vlasovci, což byli ruští zajatci, kteří dobrovolně či z donucení přešli na německou stranu. Na rozdíl od českých povstalců byli totiž vyzbrojeni i těžkou technikou.

Do Prahy v té době již mířily německé tanky. Nacisté ve snaze vynutit si průchod barikádami někdy využívali i české civilisty, které hnali před sebou. Nutno podotknout, že k nelidskému chování se ať už v průběhu povstání i po jeho konci uchylovali i Češi.

Boje trvaly až do 9. května, kdy ráno dorazily do Prahy předsunuté jednotky 1. ukrajinského frontu pod velením maršála Koněva.

Podle nynějších odhadů se do pražského povstání zapojilo na 30 000 lidí, přičemž kolem 1700 jich zahynulo.

Politici se poklonili obětem u rozhlasu

K připomínce hrdinství tehdejších bojovníků se v Praze uskuteční řada vzpomínkových akcí za účasti nejvyšších představitelů státu.

Ti se v čele s prezidentem Václavem Klausem, předsedou Senátu Přemyslem Sobotkou a premiérem Janem Fisherem poklonili obětem před budou Českého rozhlasu, kam spolu s dalšími činovníky položili pietní věnce.

Všichni ve svých projevech zdůraznili důležitost, kterou povstání v českých a moravských městech měla, ačkoliv bylo jasné, že válka zanedlouho skončí.

Fischer připomněl, že právě povstání popřelo mýtus, podle něhož Češi v novodobé historii nebojovali o svou svobodu.