Politická moc komunistického režimu poprvé ve své čtyřicetileté samovládě byla donucena jednat se svými odpůrci, kteří přešli do aktivní opozice, aby o sobě dali vědět širší veřejnosti a manifestovali tak svoji vůli a úsilí po otevřené demokratické společnosti. Události se daly do pohybu.

Pátého prosince 1988 dostávám úřední přípis z odboru vnitřních věcí ONV Praha 1 o zákazu manifestace na Václavském náměstí zdůvodněném vyhláškou o nepovolování veřejných shromáždění v Pražské památkové rezervaci. Bylo nám doporučeno obrátit se na městský odbor vnitřních věcí nebo některý obvodní národní výbor.

Uvědomovali jsme si, že důležité je, aby se manifestace uskutečnila, i když by to nebylo na Václavském náměstí, ale nepřijali jsme doporučení uspořádat setkání v oboře Hvězda a nechat se tak vytlačit na okraj Prahy. Protože byly zamítnuty také naše návrhy setkání na Střeleckém ostrově nebo na Letenské pláni, popřípadě v Parku kultury a oddechu - dnešním Výstavišti, začali jsme 7. 12. 1988 jednat na odboru vnitřních věcí Prahy 3, kde zástupci ONV Prahy 3 a zástupci občanské veřejnosti Ladislav Lis, Miloš Hájek a Rudolf Battěk podepsali text předběžné dohody o místu a době konání občanského shromáždění.

Zavázali jsme se projednat záležitost i na dopravním inspektorátu ONV Praha 3, aby byly prostory Škroupova náměstí a přilehlých ulic vyklizeny od parkujících aut, a zajistit pořadatelskou, lékařskou a požární službu. Byl nám přislíben předběžný souhlas při dodržení daných podmínek.

Manifestace měla mezinárodně politický kontext. V té době byl v Praze na oficiální návštěvě francouzský prezident Francois Mitterrand, který nás spolu s francouzským ministrem zahraničí panem Dumasem přijal den před konáním manifestace na snídani na francouzském velvyslanectví. Z naší strany byli přítomni Václav Havel, Jiří Dienstbier, Václav Malý, Miloš Hájek, Petr Uhl, Karel Srp, Ladislav Lis a Rudolf Battěk. Prezident Mitterrand věnoval všem kovovou etui se svými symboly dubu a olivy.

Za zmínku stojí, že organizační výbor manifestace se sešel dvakrát v bytě Petra Uhla, aby se dohodl scénář setkání, na němž oprávněně trval Václav Havel. Na jednání výboru byl zažehnán dost výrazný střet ze strany "mladých", kteří výhradně trvali na Václavském náměstí jako místu manifestace.

Ještě před prosincovou manifestací se připravovalo mezinárodní sympozium "Československo 88". Státní bezpečnost toto sympozium znemožnila, když v hotelu Paříž přerušila setkání Václav Havla se zahraničními hosty.

Na shromáždění, které moderoval Ladislav Lis, vystoupila vedle Václava Havla řada řečníků, Bohumír Janát, Jana Petrová, Petr Placák, Rudolf Battěk. Všichni byli aplaudováni, i když slyšitelnost a srozumitelnost byla kvůli nedokonalé reprodukční technice špatná.

Na začátku a na závěr manifestace zazpívala Marta Kubišová hymnu a Vlasta Chramostová přednesla několik článků ze Všeobecné deklarace lidských práv. Atmosféra setkání zanechala ve všech hluboký euforický dojem, jak bylo lze poznat z tváří jednotlivců, kteří ještě dlouho poté ve skupinách rozmlouvali a sdělovali své názory a představy o tom, jak dál...

(Autor je sociolog)

PRÁVO 15.listopadu