„Knihu jsem nechtěl napsat jako politik, ale jako vnější pozorovatel veřejného dění, který má tu velkou výhodu, že aktéry zná osobně a po mnoho let. Jde o vlastní postřehy, tudíž pohled ryze subjektivní, navíc opírající se výhradně o moji paměť,“ píše Rath v úvodu. Podle něj je kniha psána formou nadsázky a sarkasmu.

Právu hejtmanova kancelář poskytla dvě kapitoly - Petr Bendl: Prodavač nemocnic a Ivan Langer: Íčko.

Bendl jako krysa

U tehdejšího hejtmana ODS Bendla Rath vzpomíná na nákup nového audi v době povodní či aféry kolem údajného zbití někdejší manželky. Jedinou hmatatelnou stopou po Bendlově osmileté vládě v kraji jsou prý privatizované nemocnice.

Ztrátu hejtmanství prý Bendl nesl těžce. „Spojil se proti Topolánkovi s Bémem a jako bozi pomsty se městnali do Bémova VW Brouka a uháněli na Topolánka. Ten Bendlovi za zády Béma nabídl ministra dopravy a Bém s otevřenou pusou jen zíral, jak včerejší kamarád je najednou Topolánkův věrný přítel. Bendl ač dvoumetrové chlapisko se zachoval jako malá podlá krysa, v přímém přenosu kamer,“ píše Rath.

„Dnes si brousí zuby na předsedu ODS. Věří tomu, že na to nepochybně má. Já bych mu to z celého srdce strašně přál a hlavně bych to přál ODS. Lepšího nemáte šanci najít. Jen mu poraďte, ať předtím pošle nějaké peníze svému vlastnímu tátovi, aby nemusel žít jako bezdomovec,“ dodává nynější hejtman.

Osobní odpor k Langerovi

O Langerovi píše jako o doktoru medicíny, který nikdy neléčil pacienty, a doktoru práv, který nikdy nehájil žádného klienta před soudem.

„V právech by však měl mít dost velkou zkušenost, protože jako místopředseda Sněmovny vykonával navíc práci koncipienta v soukromé advokátní kanceláři a podle médií za to dostával 90 tisíc měsíčně. Langer možná spojil funkci místopředsedy Sněmovny s prací lobbisty a zákony měnil přímo na přání svých klientů. Projevil zdatný obchodnický talent,“ píše Rath.

Hejtman Langera dále kritizuje za jeho angažovanost při druhé prezidentské volbě Václava Klause, pronájem lázní, vystavený portrét Dzeržinského, dvacetimiliónovou přestavbu ministerských prostor či výhružné SMS posílané politikům a novinářům.

„Prakticky žádný jiný politik ve mně osobně nebudí takový odpor jako Langer. Proto jsem se s ním nikdy přímo nebavil. Jediným neoficiálním setkáním byl okamžik, kdy jsem seděl ve Sněmovně u stolu zpravodajů a měl ministra Langera za zády a ten mě šeptem sprostě urážel výrazy, které jsou nereprodukovatelné,“ vzpomíná Rath.