Něco takového může se nazývat událostí ještě tak u nás. Jsou země, kde vládní a opoziční lídři navštěvují se běžně, radí se spolu, protože se smířili s faktem, že ač si jdou jinak po hrdle, přece jen žijí v jedné zemi. Na české politické scéně ale panuje nulová tolerance opoziční ODS vůči koalici, především sociální demokracii. To znamená, že Topolánkova strana je v intoleranci natolik důsledná, že nepodpořila ani ty reformní zákony, které jako by vystřiženy byly z jejího programu. V tomto duchu se prostě zákony nesoudí podle obsahu, ale podle toho, kdo je prosazuje.

Předseda ODS včera přiznal, že měl dohodnutou schůzku s Vladimírem Špidlou už od lidoveckého sjezdu. Slíbili si prý, že si věci budou říkat z očí do očí, nikoli přes média jako dosud. To zní rozumně. Schůzka se nakonec nekonala, protože se protáhlo jednání koaličních stran. Ta informace je přesto závažná, neboť při nulové toleranci není přece třeba se scházet, i když neformálně prý spolu čas od času promluvili. Že by se blýskalo na jiné časy, časy opozičně-vládního diskutování?

Napadá mě otázka: Je s Topolánkovou proměnou srozuměno ideologické centrum ODS Tlustý-Nečas, nebo pan předseda hraje stranicky riskantní sólo?

Důvod, kterým by svůj obrat před některými tvrďáky z ODS obhájil, je nasnadě. Prezident republiky přece 16. října ve Sněmovně všechny strany vyzval, aby opustily výsostně ideologické pozice, začaly si maximálně naslouchat a hledat spolu nejvyšší společný jmenovatel zájmů republiky. Takovou výzvu snad ODS ani nemůže oslyšet, když je od jejího čestného předsedy Václava Klause.

Spíše si však myslím, že katalyzátorem té snahy o schůzku je výsledek volebního sjezdu KDU-ČSL. Na rozdíl od Svobody, jasně nakloněného spolupráci s ČSSD, dal nový předseda Kalousek na vědomí, že mu nebude v budoucnu dělat problémy spolupracovat ve vládě jak se socialisty, tak s liberály. Tím mohl k Topolánkovi vyslat signál, že beraní politika ODS vůči koalici není rozumná. Ve vládním kabinetu přece sedí a na jeho politice se podílejí také lidovečtí ministři. A lze očekávat, že KDU-ČSL si v koalici bude chtít s novým předsedou vydupat ještě lepší pozici než za Svobody.

Vůči vládě se silnými lidovci by bylo od Topolánka hodně netaktické uplatňovat nulovou toleranci. Možná tuší, že kdyby se jednou sestavovala vláda pravicová, mohl by při svém nepříliš jistém postavení v ODS Kalouskovu podporu potřebovat.

PRÁVO 12. listopadu 2003