Česká socialistická republika byl oficiální politický název pro území dnešní České republiky od 1. ledna 1969. Slovo "socialistický" bylo do názvu doplněno v návaznosti na vznik federace, jejíž počátek má stejné datum. Celé Československo se podle názvu stalo "socialistickým" už o devět let dříve, v souvislosti s přijetím nové Ústavy. S její pomocí si tehdejší komunistické vedení chtělo upevnit svou moc, a tak se rozhodlo v Ústavě "pevně zakotvit" socialismus a vedoucí úlohu KSČ.

Socialismu v názvu tehdejšího Československa se chtěl první zbavit již v lednu 1990 Václav Havel jako nově zvolený prezident. Zavítal do tehdejšího Federálního shromáždění a poslancům mimo jiné předestřel i tento návrh. K hlasování o Havlově návrhu však ten den nedošlo. Ve vzduchu naopak zůstal viset velký otazník, jakže by měl nový název společného státu znít. O možných variantách se v následujících dnech rozhořela vášnivá diskuze, ukázalo se ale, že najít shodu půjde jen velmi obtížně.

Boj o pomlčku

Havel svou iniciativou otevřel problém, který vešel do historie jako pomlčková válka. Do sporu obě strany vstupovaly se stanovisky zcela rozdílnými. V Bratislavě v té době nabíraly na síle hlasy za národní suverenitu a rovnoprávnost, s nimiž název Československo příliš neladil. V českých zemích v té době naopak jen málokomu přišlo na mysl jméno jiné.

Mezi prvními padl návrh na Federaci České a Slovenské republiky, ten byl však rychle smeten ze stolu. Následovaly další nápady jako třeba Československá federativní republika či Republika česko-slovenská. Do centra pozornosti se tak dostala dnes již legendární pomlčka či podle jazykovědců spojovník. Čárka rozdělující obě půlky federace se na české straně nesetkala s pochopením, navíc u pamětníků vyvolávala neblahé asociace na její používání v časech takzvané druhé republiky od září 1938 do března 1939.

Federálnímu shromáždění se nakonec 29. března podařilo odhlasovat změnu názvu státu na Československá federativní republika v češtině, slovenská verze zněla Česko-slovenská federatívna republika.

Hned druhý den bylo jasné, že snaha poslanců vyšla na prázdno. Zejména ze Slovenska byly slyšet protesty, a tak poslanci zasedli 20. dubna znovu. Tentokrát byla výsledkem hlasování Česká a Slovenská federativní republika. Název sice odporoval pravopisu obou jazyků, podle kterých by se v tomto případě "Slovenská" mělo psát s malým s, kompromis byl ale asi nezbytný.

Ani poslední schválená varianta však jednotu státu nezachovala. Název platil jen 20 měsíců, do konce roku 1992. Diskuse kolem názvu státu ale neutichly na dlouho. Již brzy po vzniku samostatné České republiky začali mnozí volat po praktičtější formě názvu, po jednoslovném tvaru. A jako už několikrát v minulosti, pozornost se obrátila na nepopulární Česko.

Czech místo Czechia

Jazykovědci a geografové Česko hájili, podle nich byl název "jednoznačný a správný", a tak ho také zanesli do Slovníku spisovné češtiny, k nalezení je i v místopisném slovníku. Častým argumentem zastánců kratší verze bylo i to, že se název nemusí líbit, aby ho bylo možné použít k pojmenování.

Podle statistik však byla většina národa proti. K nejviditelnějším odpůrcům se řadil exprezident Václav Havel, jehož replika o "lezoucích slimácích" při vyslovení slova Česko patřila k nejcitovanějším. Odpůrcům se Česko zdálo nepřirozené a pejorativní.

V posledních letech se Česko čím dál víc objevuje v médiích, asi nejvíce je používáno ve sportu. V zahraničí se používají jeho cizojazyčné mutace, Česko se dobře ujalo třeba se slovenštině (Česko), italštině (Cechia) či španělštině (Chequía). Naopak anglická obdoba Czechia se nechytla. Místo ní se často používá nesprávné Czech.

"Boj o Česko" už byl v historii sveden několikrát. Asi nejznámější je ten, který probíhal ve 20. letech minulého století. Tehdy k jeho odpůrcům patřil například Karel Čapek.